Jsem rozhořčen...

  V práci jsem si vzpomněl na své první povídky. Na ty úplně první. To už je dekáda zpátky a já si říkám, že je to nechutně dlouhá doba a je mi z toho jen blbě. Stárnu rychleji než jsem měl v plánu a to mě docela vytáčí. Ale koho ne.
  Myslel jsem si, že úplně tu první jsem si nechal. Nebo ji tehdy někde uveřejnil. Nejspíše na konkurenčním webu. Ale ono ne. Díval jsem se dvakrát a tam není. A jelikož jsem za tu dobu vyměnil již dva počítače a třetí mi teď slouží více než lépe, tak je můj první Granát asi už nadobro ztracen.
  A mě je to líto.
  Jenže s tím asi už nic neudělám. Můžu si jen vzpomenout na svoje adolescentní pokusy o psaní porna, kdy jsem ještě neměl ani ponětí, jaký je sex na živo. Ale kolegům ve škole se to líbilo. Bylo tam plno paniců. Přesně takových, jako jsem byl tehdy já.
  Kupodivu jsem je tehdy psal tužkou do sešitu. A ty všechny přežily, bez sebemenší újmy. Aby se pak člověk spoléhal na techniku. To určitě.