|
Jestli jste někdo četli Láska, tak toto je k tomu dodatek.
 15.12.2013 1 1585(9) |
Nechat někoho jít,
Přijít o kus své duše,
Jen tak jednoduše,
To už nepůjde sešít.
Nechat soupeře žít,
Ovládnout se a pít,
Ošetřit jeho tržné rány,
Okřiknou hladové vrány.
Nechat oheň hořet,
Jak v krbu, tak v duši,
Přesně jak se na lásku sluší,
Ohřát se a neshořet.
Nechat sny běžet,
Obrázky věšet,
Jen spát a ležet,
Nikoli zběsile běžet.
Nechat sám sebe,
dovolit si milovat,
za svá práva bojovat,
a najít svou půli, tebe.
Přijít o kus své duše,
Jen tak jednoduše,
To už nepůjde sešít.
Nechat soupeře žít,
Ovládnout se a pít,
Ošetřit jeho tržné rány,
Okřiknou hladové vrány.
Nechat oheň hořet,
Jak v krbu, tak v duši,
Přesně jak se na lásku sluší,
Ohřát se a neshořet.
Nechat sny běžet,
Obrázky věšet,
Jen spát a ležet,
Nikoli zběsile běžet.
Nechat sám sebe,
dovolit si milovat,
za svá práva bojovat,
a najít svou půli, tebe.
09.01.2014 - 16:17Překrásné, takovéhle básně a jim podobné by se měly objevovat v našich učebnicích. Máš opravdu talent :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nechat... : trvalý odkaz
Následující deník autora : Pýcha
Předchozí deník autora : Omluvte mě...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Nikytu :Milá, temperamentní a okouzlující dívka, se kterou se dá bavit prakticky o všem. Má rozsáhlé zájmy i všestranné znalosti a obdivuhodnou inteligenci. Skvěle veršuje česky i anglicky a nemá problém s plynulým přechodem mezi těmito jazyky. Svého času mne poctila svým přátelstvím i důvěrou a zahrnula mne spoustou informací i veselých historek. Náš kontakt spíš připomínal running commentary! Byl jsem rádcem, důvěrníkem, arbitrem ve věcech života i prvním kritikem některých dílek. Někdy jsem se dost zapotil, protože mé znalosti mají díry a mé IQ , ač slušné, na Menzu nestačí... Milá Veroniko! Nevím, kdy a kde se zas potkáme, ale chci Ti poděkovat za všechny ty krásné chvilky tady s Tebou. Bavily mne veselé historky ze života psích slečen i z Tvého vlastního, nutila jsi mne přemýšlet o věcech, které by mne jinak míjely a řešit to, nač bych si jindy netroufal. Bylas má múza i inspirace, Tvá důvěra mne těšila i zavazovala. Well, přečetl jsem si s údivem, cos tu o mně prohlásila a na chvilku jsem ztratil řeč! Snad právě jen Tvá nepřítomnost v kritickém okamžiku zabránila globální katastrofě...;o)))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))
