Rozepsaný příběh

Zdá se mi o tobě,
ty naše začátky,
léto a teplá zem,
ležíme sami v trávě,
sledujem oblohu
a mraky mají jména,
ptáme se jeden druhého,
proč jenom nejsme spolu.

A pak se posunou dny
a my jsme znovu v trávě,
nedáváme naději,
tomu co hoří zrovna v nás,
ale přes to stále spolu,
víc než jen přátelství,
najednou mám zvláštní pocit,
snad ho máš taky ty.

O tolik dní později,
tři týdny pohromadě,
najednou odjíždíš
a já nezadržím slzy,
v tobě je celý můj svět
a to se nezmění!

Pak začal podzim,
spolu jsme loudali se listím
a potom pod stromy
si vyznávali lásku,
jsme jako blázni,
zamilovaní,
šťastní,
skočím ti kolem krku,
snad to ustojíš
a potom při polibku
se znovu štěstím třeseš.

A pak jdou dny dál
a týdny nás míjejí,
jen jeden víkend,
dva dny ze čtrnácti,
to se zas vidíme,
obestření štěstím,
věříš mi,
věřím tobě!

A jde to stále dál,
náš vlak nic nezastaví,
tenkrát mi vyšlo slunce
a tohle i v noci svítí,
nikdy mi nezapadá,
proto jsi stále se mnou,
i když nás dálka děli.

Stále mám v sobě léto,
stále ty vzpomínky,
i když je kolem zima
a tiše padá sníh,
vzpomínám na nás dva,
to všechno,
co jsme prožili
a to nás pojí,
pojí už na věky!