Věděla jsi, do čeho jdeš

Věděla jsi, do čeho deš,
na chvíli složila jsi křídla,
další kroky na dálku,

věděla jsi, kam vkládáš nohy,
prudký proud,
dno v nedohlednu
a ostrovů jen po skrovnu,

vědělas,
jak málo se uvidíte,
ale věřila,
že to zvládneš,

vztah na dálku,
tolik slz a tolik nářku
za pár chvil v objetí,

věřila jsi slibům
ä polibky léčila si rány,
co na peří zanechaly
krůpěje krve,

síly je stále méně,
pomalu se vzdáváš,
z bílých šatů
zbyly cáry papíru,

i když polonahá křáčíš dál,
pod nohama křupá písek
i šumí mořské vlny,

zvedáš se z kolen
a na chvíli kráčíš zase vzpříma
a budoucnosti voláš,
jenať ti jde naproti.

Věděla jsi, do čeho jdeš,
věřila jsi, že nenávisti pominou,
že bude tu pro tebe
noc i den...

Zvedni hlavu bláhová,
zas přijdou lepší dny,
možná nebude tu pořád,
ale bude tu pro tebe!