mono-log

„Tak, pane Kapitáne, už nepřijdou.“
„I vy Šibalko pirátská, vždyť jste to věděla.“
„Nuž, nezeptali se na adresu a ofiko ji přece nevědí.
Ale stejně jsem Vás pro jistotu jako dárek pořídila.“

„Co pak je to první dárek, který Démon(i) nedostal(i)?“
„Ne, to není. Měla jsem něco i ze Španělska, ale už to nemám.
A jak to, že to víte pane Morgane, když si spolu ani netykáme?“

„Inu, asi měli pravdu, ty co říkali, že démonů se nelze zbavit,
jen je uctivě přijmout.
A když je uctivě pozvete, tak je to vlastně totéž? Nebo ne?!“

„A co uděláte se mnou, vy Šibalko, jak Vás pozoruji, se mnou si ani nechcete začít tykat.“
„No to nechci i když mi grog někdy přijde vhod, Vás by ale na to byla škoda.
Navíc já si raději tykám s domácími produkty třeba ze švestek.
Nebo v posledním období se slečnou Rybízovou.
Ale i s tou se potkávám spíše jen po doušcích.

Pravděpodobně Vás nechám napospas partě pirátů,
co nám budou pomáhat se stěhováním. Snad oni si s Vámi rádi potykají.“

„Ale škoda , že nepřišli, já bych Vás klidně přendala jen mezi dveřmi
a mohli jít zase dál.“
„Co myslíte, je to ignorace, nebo strach, nebo snad začali abstinovat?“
„Nevím, prostě je to tak.“