je v NÁS

Ležel a přerývavě oddechoval.
Chystal se na odchod mezi své milované. Mezi hvězdy.
Krvácení se nedalo zastavit, ostří meče proniklo až moc hluboko.
,,Zvládli jsme to?" zeptal se mě přiškrceně. Mluvení mu dělalo obrovský problém. Z úst mu vyteklo trochu krve.
,,Ano. Zvládli," řekl jsem a stiskl jsem mu ruku.
,,Postaráš se mi o ně?"
,,Náš osud je ve hvězdách," řeknu. Tím jsem ho asi moc neuklidnil.
,,Ne, příteli. Náš osud není ve hvězdách, je v nás," řekl, naposledy se mi podíval do očí a v duchu mě prosil.
,,Postarám se o ně, slibuji,"
Vděčně kývl a vydechl naposledy.