aneb když je srdce otevřené
přidáno 05.07.2013
komentářů3
čteno850(4)
Hory se rozestoupily,
uprostřed vytryskla řeka,
vyrostla tráva a rozkvetly květiny.
Kameny ležící u cesty se na sebe usmály a pohladily se navzájem.
Vánek zavanul a obejmul křídla ptáků,
jež právě ukončili jednu ze svých pravidelných serenád.

Do toho všeho vstoupil člověk.
Öpatrně kladl nohu přes nohu na hliněnou pěšinu.
Ucítil její lásku. Její bezpodmínečnou věčně nabízenou lásku.
Přijal ji a v duchu poděkoval půdě, trávě, celé planetě,
že ho nese, živí a miluje.
Padl na kolena, aby tu Zemi objal.

Z očí mu vytryskly slzy a pláč se vydral z hloubky těla.
Plakal o to více, jak cítil, že vše okolo je živé a neustále ho objímá.

Vítr ho konejšil svým dechem, řeka mu šeptala do ucha slova něhy,
ptáci mu zpívali na uklidněnou a hory,
skály vzrostlé k nebi ho podpíraly v zádech.

A on plakal a plakal dokud mu síly stačily.
přidáno 10.04.2016 - 23:19
krásné.
přidáno 19.07.2013 - 11:13
Dream: Děkuju, však obsah textu byl prožit jako dar od Boha - přírody.
přidáno 06.07.2013 - 20:44
BOŽÍ... trochu mi ten začátek připomínal Bibli. :))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Moudrost a láska Himalájí : trvalý odkaz

Následující deník autora : Všichni máme jméno
Předchozí deník autora : ZÁPIS Z VIPASSANY aneb jednou určitě

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku