Rozmazané šmouhy zeleně

A nastoupili jsme do vlaku,
jako bychom chtěli
na všechno venku zapomenout.

Rozjeli jsme se...

A za okny míhaly se jen zelené šmouhy,
jak měnila se krajina
za prosklenými okny.

Vzpomínali jsme na ty chvíle,
kdy loďky unášel proud
a jejich přídě směřovaly
směrem k naší budoucnosti.

Kdy vítr čechral naše vlasy
a budil naše naděje,
jak těžko jsme držely plachty-
jen vzpomínky.

A vlak poskakuje po kolejích
a za onky mění se krajina,
už je čím dál známější
na cestě k domovu.

Všechna ta krása zůstala za ními,
všechny ty vzpomínky jsou zapsané,
snad nezapomeneme,
jak pod horkým sluncem
společně jsme se bavili.

Teď nám vítr čechrá vlasy,
když za jízdy vykláníme se z okna....

Bum-bum ... Bum - bum ...

Znějí kola vlaku-
pod nimi drtí se vzpomínky.
Vystoupíme,
zpátky do reálu
vedou naše kroky
a zní ja kozvěna křiku.

Vrátili jsme se do reálu...

A naše krky zůstaly jen vzpomínkami
na vybledlém papíře,
jako rozmazané šmouhy zeleně,
venku,
za oknem vlaku.