Po třech dnech strávených na vodě, s čistou hlavou
přidáno 17.06.2013
komentářů0
čteno961(10)
A nastoupili jsme do vlaku,
jako bychom chtěli
na všechno venku zapomenout.

Rozjeli jsme se...

A za okny míhaly se jen zelené šmouhy,
jak měnila se krajina
za prosklenými okny.

Vzpomínali jsme na ty chvíle,
kdy loďky unášel proud
a jejich přídě směřovaly
směrem k naší budoucnosti.

Kdy vítr čechral naše vlasy
a budil naše naděje,
jak těžko jsme držely plachty-
jen vzpomínky.

A vlak poskakuje po kolejích
a za onky mění se krajina,
už je čím dál známější
na cestě k domovu.

Všechna ta krása zůstala za ními,
všechny ty vzpomínky jsou zapsané,
snad nezapomeneme,
jak pod horkým sluncem
společně jsme se bavili.

Teď nám vítr čechrá vlasy,
když za jízdy vykláníme se z okna....

Bum-bum ... Bum - bum ...

Znějí kola vlaku-
pod nimi drtí se vzpomínky.
Vystoupíme,
zpátky do reálu
vedou naše kroky
a zní ja kozvěna křiku.

Vrátili jsme se do reálu...

A naše krky zůstaly jen vzpomínkami
na vybledlém papíře,
jako rozmazané šmouhy zeleně,
venku,
za oknem vlaku.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rozmazané šmouhy zeleně : trvalý odkaz

Následující deník autora : Prokletá
Předchozí deník autora : Překvapivé prázdno

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming