Úpad

Oh, zajímavé. Je to tady, slzy, zášť a nenávist. Volání nejlepšího přítele, aby vás uklidnil a on kvůli vám leavne i LoLko. Začínám si dělat nepřátele, které jsem si sama vytvořila, jenom kvůli pár pohledům na špatnou věc. Z ničeho nic je z kamarádky - největší nepřítel. Když jí vidím, mám chuť jí vzít hlavu a omlátit jí o zeď, nebo jí chytit za vlasy a táhnout jí po zemi a až bych vybrala správné místo, tak jí zmlátit jako koně. Má nenávist je pořád velká, ale i přes to se lidí ptám, jak se má, proč brečí, nebo jestli jí něco dopadlo dobře. Jako kdybych byla dvakrát, dvojí osobnost, nenávidím jí, ale přitom ne.
Co, co se to zase děje. Hádky, husí kůže a pláč. Dnes, zítra...
Započala jsem svůj vnitřní boj, který se přelil i ven a vytváří všude kolem mě jenom zmatek. Je to tady, má schopnost všechno zničit.