děsivá dokonalost

[Jak jsem se stal okouzlujícím, sympatickým a rozkošným - Tristan Tzara]

Spím velice dlouho. Páchám sebevraždu na 65%. Můj život je velmi levný, pro mě je to pouze 30%. Můj život má 30% života. Chybí mu ruce, nervy a nějaké knoflíky. 5% je věnováno stavu polojasného otupení doprovázaného anemickým praskáním. Těchto 5% se nazývá DADA. Takže život je levný. Smrt je trochu dražší. Ale život je okouzlující a smrt je stejně tak okouzlující. Před několika dny jsem byl na setkání imbecilů. Bylo tam hodně lidí. Každý z nich byl okouzlující. Tristan Tzara, malá, absurdní a bezvýznamná postava, měl přednášku o tom, jak se umění stává okouzlujícím. On sám byl okouzlující. Všichni jsou okouzlující. A vtipní. Je to rozkošné, že? Všichni jsou rozkošní. Devět stupňů pod nulou. Okouzlující, že ano? Ne, není to okouzlující. Na tohle Bůh nestačí.


*našla jsem to kdesi, když jsem se samodovzdělávala...A docela mě to uchvátilo...

a tak přidávám návod na složení dadaistické básně...

Vezměte noviny.
Vezměte si nějaké nůžky.
Vyberte si z novin článek libovolné délky, ze kterého chcete vytvořit svou báseň.
Vystřihněte tento článek.
Dále opatrně vystřihněte zvlášť každé slovo z článku a dejte je do klobouku.
Pořádně zamíchejte.
Pak postupně vytahujte slova z klobouku.
Opište je přesně v tom pořadí, v jakém jste je vytáhli.
Báseň je na světě.
A tady vás máme - neskonale originálního autora s okouzlující vnímavostí, přestože neuznávaného širokými masami.