Samota

v Komnatách temných kde hoří pouze krb...sedí sám Pan Král a v ruce dřží Brk...
Bere svícen do rukou...a na papír si svítí..sám jen s vázou hliněnou...ve které usychá už kvítí...
Myšlenky své spisovat...on by strašně rád...jen kdyby už přestal se..sám sebe se bát...
Tak Husí pero těd do inkoustu namočil...svojí mincí pečetní...si nostalgicky zatočil...
Mince padla na stůl..to na stůl padla Panna... Panna co je na minci...panna co je sama...
Tak Král první slovo napsal..to slovo bylo Hřích...Slovo plné bolesti a v duši z toho křik...
Hříchem svým já provinil se ..tím změnil jsem svůj osud...nechci žít sám v komnatách...vždyť žil sem v nich až dosud...
Proto píšu svoji spověď...a píšu ji těd na papír..s duší malou s duší temnou...jako je sám netopýr...
Odevzdávám svoji lásku...klidně odevzdám i vlastní svět...Odevzdávám ho všem lidem...jako malý luční květ...
Květ co nemá zahradníka...Květů plná zahrada...kdo postará se o to všechno?...to je pro mne záhada...
Kdo porozumí řeči květin?...které nikdo nemá rád?...kdo bude schopen plevel vyrýt?...a dar života jim tímhle dát?...
Král jsem sice v říší lidské...ale v duši skoro poustevník... skoro být jak ve svým světě...jenom jako návštěvník...
Vídím sebe a vidím život...jak protíká mi mezi prsty...skoro jáko zrnka písku..a já jich mám plný hrsti...
Stvořenej jsem božím dílem...já stvořenej jsem pro lidi...ale že se tímhle trápím...to ti druzí nevidí...
Vidím jenom marnou snahu být Král...a být dobrý Král...všechnu Pýchu a temnou stranu..dotědka já jenom hrál...
Mám srdce mozek a mám i duši...mám všecko jako ty...dokonce mám i svoje uši...Jsem jen plnej Lakoty...
Lakoty bejt v citech jistej...nedávat je nadobro...odplata je totiž krutá...to je cena za dobro...
Kdo pomůže dostat krále ze zajetí samoty?..kdo postará se o mou duši?...kdo vytáhne mě z nicoty?...
Zažil jsem už toho mnoho..už na tohle jsem asi Stár...už nebaví mě jenom skoro... už chci jít zas o krok dál...
Moje duše a moje tělo...spolu v jednom kuse závodí...kdo vyhraje tenhle závod?..tak to se ještě uvidí...
Volám pomoc a Volám nahlas...ale stejně nikdo neslyší...Nerozumí mi tu nikdo...nikdo můj tep necítí...
Až dopíšu si tenhle dopis...zalepím ho pečetí...Pannou co je stále sama..osud si tím zpečetím...