K ránu

Nebude možné si myslet, že jsi pomíjivá
a rozhozené karty se srdcovým esem
se mi rozmažou,
protože cit se dá umělecky ztvárnit různými způsoby,
aby mozkovna leckterého človíčka
si mohla odpočinout od bezcitného vědění v nevědění,
které se nezřetelně a tiše sesune na mé vyznání,
protože vstát ve dvě ráno kvůli tobě, se může stát jen mě,
poněvadž jsem blázen, myslím na tebe a miluji tě.

Chtělo se mi vstát a najednou říct dávno vyřčené.
Jsem totiž tvůj.