Jen pár myšlenek při cestě zasněženým Brnem a po čtyřech hodinách ve vlaku...
přidáno 10.12.2012
komentářů0
čteno854(3)
Křupe! Studí! Tisíce rozbitých zrcadel se snáší k zemi. Zapletou se do vlasů a bolí. Ticho a klid; kapky krve na bílých šatech, půlnoc a kostelní zvon. Tichá melodie smrti mě doprovází na cestě domů... Domů?

Zamrzlé květy ovocných stromů mě vítají s otevřenou náručí. Nebe je šedé; sněží. Proč za sebou nezanechávám stopy? Objímám stromy, jeden po druhém, skláním se ke keřům, které krásně voní. Utrhnu květ růže a sevřu jej v dlani. Čekám na tu známou bolest zapíchnutého trnu, ale ona nepřichází. Stisknu květ intenzivněji – stále nic. Ani kapička krve, žádná bolest. Růže bez trní, já bledá - bez krve. Kráčím doprostřed zahrady, ke studni se stříškou pokrytou sněhem.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bez názvu : trvalý odkaz

Následující deník autora : Nemoc
Předchozí deník autora : Vše

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
HellRammCZ [11], Athar [9], Niemand [8]
» řekli o sobě
Dívka v modrém řekla o milancholik :
je v mém srdci ať už s ním, či bdím... pořád nevím, kde se stala ta úplně největší a nejposlednější chyba.. Ale asi o tom život je.. ach ty texty ach ty melodie... při tech vážně srdce prudce bije...
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku