Kritici

Po přečtení nejmenovaného díla od nejmenované autorky, která bývá velmi nemilosrdná ke svým obětem, jsem došla k názoru, že nemá cenu trápit se jejími, někdy až pobuřujícími a provokaticními komentáři. Kolikrát se divím, jak někteří autoři mohou pošlapat dílo a během pár dnů publikovat svou tvorbu, která je napsaná přesně ve stylu, který dotyčný nejvíce kritizuje. Je to snad záměr? Výsměch? Nebo si jen kritik neuvědomí, jak si protiřečí?
Netvrdím, že by se měl někdo stydět za svůj názor nebo být mírnější, pokud on sám píše taková díla, kde se chyb, které sám kritizuje, VYVARUJE! Ale pokud ne, co si o někom takovém pomyslet?
Mně napadá to, že ze sebe takoví kritici dělají to, co nejsou! Kritizují a nemají na to!
Samozřejmě, že se mnou někdo může nesouhlasit, tohle je pouze můj názor.
Ale proč brát vlastně někomu radost a dobrý pocit z dílka, které někdo napsal? Pošlapat ho a pošpinit? Není snad nad slunce jasné, že ten dotyčný se bude bránit? Kdo je pak viníkem při vzniklém dohadování? ten kdo se brání nebo ten, co špiní jeho dílo, když sám neumí lepší napsat?
Vztekat se kvůli komentářům? Samozřejmě že to někdy zabolí, ale jak jsem už výše zmínila - ani tvrdý kritik nemusí být básníkem - co nám zbývá? zasmát se nad jeho tvrdým komentářem a říct si:"nepíšeš o nic líp než já"