 16.06.2012 2 1102(4) |
Jedu takhle z práce autobusem, z části z nudy a z části zahnání bolesti zůbů,jsem si vzpoměl na králíčka Azurita, nevim proč,nevim spojitost,ale slova se ze mne drala ven a takhle to dopadlo:
V koupelně u vany
seděl králíček Azurit.
Hebký,modrý,
dřepěl v tom koši.
Chtěl si hrát
ja ho mám rád.
Mluví tak mile
v krvi kolují mi promile.
To je průšvih,
to je pech.
Hlad velký mám
co si dám
sakra k těm bramborám.
Už jsem vyřešil problém,
majznu ho po kebuli kladivem.
Mňamka byla hnedle na stole vedle.
V koupelně u vany
seděl králíček Azurit.
Hebký,modrý,
dřepěl v tom koši.
Chtěl si hrát
ja ho mám rád.
Mluví tak mile
v krvi kolují mi promile.
To je průšvih,
to je pech.
Hlad velký mám
co si dám
sakra k těm bramborám.
Už jsem vyřešil problém,
majznu ho po kebuli kladivem.
Mňamka byla hnedle na stole vedle.
16.06.2012 - 20:32Devils_PIMP: nj co člověka nenapadne v MHD ,možná by z toho šlo udělat něco víc,ale na to si netroufnu
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
z cest tři : trvalý odkaz
Následující deník autora : vyhlídka z okna
Předchozí deník autora : kritika noci
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
CzechJack» narozeniny
gabkin [18], Black Martinsha [18], Verena [18], Ridgid [18], sad.dreamer [18], Redkiller [16], geezr [8], Agapios [7], sklepmistr_původní [2]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
