Elegie pro Serafa

Na ukradená křídla, píši žalozpěv,
Elegii pro perutě.
S vlčí krásou,
Padlí andělé,
Jdou za svou touhou ztracenou,
A ztrácejí svá
Sebe sama ještě víc.
Své zatracené duše přikládají ke svým křídlům,
Obětují svá andělská roucha pro
Člověka.
Jednoho,
Jediného,
Který na ně stejně nevěří.
A nikdy nebude…
A oni se ztrácejí.
Svou krásu,
Svůj žal a své duše
A to vše jen pro člověka,
Který se jednoho dne
- ne zítra, ani dnes.
Umanutým prohřešením
Rozhodne.
Zapomenout.

Andělé popadají.
Kvůli jednomu rozhodnutí
Kvůli jedné nevíře.
I když pokládají životy.
Člověk, si prostě
Zapomene.