výplod mého chorého mozku

ŠLA ÚZKOU POSTRANNÍ ULIČKOU A PLÍŽILA SE JAKO STÍN

Šla úzkou postraní uličkou,
Plížila se jako stín,
ten stín ji pronásledoval,
ten stín byla ona sama.
Pak stály před ní dveře
A kolem bílé stěny,
Otočila se do mlhavého oparu strachu
Viděla jen mříž.
Byla před ní, byla za ní,
Mříže byly všude kolem,
To mříže ji pronásledovali,
To mříže ji podvedli.
Pak šla dál a viděla kočku,
Ta černá kočka, posel noci,
Posel smutku, černý ďábel,
Kočka skočila, do tmy,
Na mříže,
Na dveře,
Na zdi,
Do mlhavého oparu strachu
A nebylo ničeho.
Už nebyl stín.
Nebyla tma,
Nebyla ona
Nebyla jsem .
Jsem
Nejsem
Nesem?
Sem
tam
Kam?
Šla úzkou postranní uličkou
A plížila se jako stín…