Moje neřest

Až jednou za vraty
vykvete poupaty
jedna z mých neřestí,
utrhnu pro štěstí
jediný květ
a budu dovádět.

Jak kůzle na seně,
hravě a splašeně,
jak ve hrách bez hranic
a možná ještě víc
myšlenek pitomých.
A co z nich??
Prostý smích.

Bláznivá cácorka
utekla ze dvorka,
nechala za sebou
přetvářku falešnou,
stála tu na hlavě,
v úkazů záplavě
viděla poslance,
co hrají si na kance
a v téhle sebrance
viděla svět...

Snad brečet se jí chtělo,
byla však jak dělo,
mohla by vyprávět,
či snad říct jen pár vět
o lidské přetvářce,
okurek zavářce
s křenem i bez křenu,
hlavně, že Mařenu
oči už nepálí.

Vincka zas sebrali,
toulal se po venku
a holce halenku
polil medem -
prasák jeden...