Prolog 1.část povídkového deníku

Většina povídek je psána s jistou nadsázkou, člověk by přece neměl všechno brát příliš vážně. Přijde mi že člověk pak dokáže mít určitý nadhled, pokud se dokáže odprostit od veskrze vážného vnímání svého okolí.

Samozřejmě pokud by byli některé příhody psány přesně tak jak se staly, asi by byly pro mnohé těžko stravitelné, proto jsou jednotlivé povídky občas stmeleny z více příběhů a příhod. Některé detaily jsou pozměněny, ale vesměs jsou všechny povídky víceméně pravdivé, alespoň v základních rysech.

Povídky nejsou chronologicky seřazené za sebou, tak jak se udály. Jsou psány v pořadí v jakém se autorovi vybavili v paměti (zkrátka a jasně, psala jsem povídky, tak jak jsem si na ně vzpomněla, nebo jak jsem měla chuť psát tu či onu).

Předem se čtenářům omlouvám za občasné používání slangových a nespisovných výrazů, koneckonců je to tak z velice jednoduchého důvodu, přiblížit vám atmosféru jednotlivých příhod.