Příběh milionáře bez peněz

Takový chlap snad ani není posteskli si chlapi v hospodě aniž by tušili, že jednoho takového znají.
Na začátku nebylo nic snad jen ten hajzl papír za dvě koruny. A to se ještě musel krčit, aby to fungovalo jak má. Každodení přehlídka přes hnojiště a zase zpátky do peřin to byl Lojzův rituál.
Momentálně na pracovním úřadě čerstvě zaregistrován. Šajbu měl jak sviňa, ale jinak hodnej.
Kdo ho znal musel potvrdit. A tak milý Lojza kráčel světem mezi hajzlem a obývákem. Po revoluci začal jezdit s traktorem a teď po různých restitucích a různých jiných čachrech sedí doma na prdeli
a hnípe. Politicky to tu nesnášel no a teď když mu tipli i traktor vracíval se z hospody úplně našrot.
Byl to jak se říká starej mládenec a peníze ukládal do stružochu pokud mu nějaké zbyly. A to zase jo byl spořivý. Co však je zvláštní na jeho postavě skoro nic, ale on sám se cítil jako milionář. Byla to jeho útěcha před světem. Být nóbl něco zvláštního i když furt v monterkách.
Na večer ho přepadaly fantas magorie o obrovském majetku, který spravuje, neboť bydlí na zámku a je šéfem pobočky "dlužníci a jejich věřitelé". Jeho manželka Rumhylda je paní v domácnosti a pilně se stará o svého chotě neboť co mu na očích vidí to udělá, samozřejmě že žádnou ženu nemá, ale představy vytvaroval do dokonalosti. Teď plánuje dědické řízení pro své dva syny jelikož se stanou jeho oporou ve stáří. A tak to má Lojza naplánovaný. Ve vesnici o tom nikdo neví taky kdo by se tím chlubil, ale Lojzovi to v životě pomáhá. Udržuje si tak veselou náladu s vědomím, že peníze nejsou všechno a že jich má dost.