°Zmatená °

Zmatená za Tebou utíkám.
"Stavím se u plotu ,jen tě pozdravím,aby jsi neřekl,že jsem zapomněla"
"Chardonnay,nebo Lambrusco?"
Už sedím na zahradě a přede mnou orosená sklenička.
Hraju si na důležitou,na tu až odporně vážnou,kterou jeho osoba nemůže rozhodit.
Ani ten pohled.
Dívá se dlouze a já roztávám,vím to.Dopiju skleničku a se slovy "musím jít" se zvedám ze židle.Snaží se,abych neodešla.Jdu.Musím.
Obejmu ho,držíme se pevně a dlouho ,do očí se mi derou slzy,statečně je skrývám.V tom si jich všimne a začne mi je utírat z tváře.Musím odejít,musím,opakuji si,ale nejde to.V tom mi dává pusu.Sakra,proč?Proč,když má holku?
"Nezapomeň,že jsem Tě měla vždy ráda a ahoj"
"Počkej"
"Copak?"
"Vrať se ať tě můžu ještě obejmout"

Vracím se...