Je to boj

Je z noci půl a slábne v nás
ta síla ve dvou zdolat snáz,
co jindy člověk snáší
mnohem hůř a sám.
Co brání nám si pravdu říct
a dalším dnům se vydat vstříc,
i když štěstí nepřináší
a připouštím si, že prohrávám...

Chceš si lhát? Chceš si lhát
a slepě doufat v jiné konce?
Mám Ti lhát? Zase lhát,
když čas tak neúprosně spěchá...?
Jen se ohlédnu, tak zmizíš jak můj stín, jak dým
a napůl úst si říkám: „Co teď s tím?“

Teď šanci máš - jsem snadný cíl;
já vím, to ‘s sám už pochopil,
že se stěží slzám bráním,
to už taky víš...
Jen dobře zvaž, co má se dít -
chceš zůstat, nebo odejít?
Ať je, jaké chce, Tvé přání -
stejně říkám: „Všechno smíš...“

Všechno smíš... Všechno smíš,
jen na mě vzpomínej v těch chvílích,
až můj kříž uvidíš
a strach nám úsměv sejme z tváří...
Už si zvykám všechno ztrácet, pro co mám chuť žít...

Co si přát? Co si přát?
Stavět si prám ze samých třísek...?
Mám se bát? Jenom bát...?
Vítr se nebezpečně zvedá...
Snad probouzí se v nás jen pud si chránit své...
A napůl úst si říkám: „Je to zlé...“

Je snadné se vzdávat,
když se Ti štěstí nedostává
a převládá jen smůla nad tím vším...
S Tebou odolám všem nesnázím!

Je to sen, je to sen
- a dobře vím, že jednou skončí...
Zvláštní sen... Je to sen,
ve kterém ztrácím se a hledám,
jenže dochází mi dech - „Co dál?“ teď ptát se smím...

Je to boj! Je to boj,
když dva se nemůžou mít rádi...
Je to boj! Je to boj -
vždyť srdci poroučet se nedá...
Snad se vytrácí a slábne ten cit dvou jak dým
a napůl úst se říká: „Co teď s tím...?!“
A napůl úst se říká: „Co teď s tím...?“