nikdy jsem ji neposlala

když čas opravdu hojí

a najednou, to co vypadalo jasně, je ztracené

čas ukázal, kdo bude další?

jak přestat?

snažím se zapomenout, ale s nikým se necítím jako s tebou

mlčky sepsaný, dlouho nevydaný

metafora pro lásku

nahoru a dolů

krok po kroku

přiznejme si to, nemusíme odpouštět, někdy stačí pochopit

Viděla jsem každou část tvého vyhýbavého já a tohle je něco, co bych si přála, abys měla v hlavě, když na nás myslíš. -slova co bych si přála číst, jen psané tvou rukou-

z toho času, zbyl stejně jen sen který už se nezdá

všechno nejlepší

starý kus něčeho co jsem vyhrabala, takhle jsem se cítila, takhle jsem tě milovala

přímo tobě

-jednou to skončí-

opakuju to pořád, chemii neojebeš

tam kde jsme jen my

sebeuvědomění