(...momentálně... doufám, že ne na dlouho.)

maličká básnička o naději

(...srdce nesoudí...)

(pokus o sonet... :-I )

(poiésis-terapie... mimochodem: viz komentář pod básní)

Opožděný triolet... aneb: sakra, zase jsem to prošvihla :-D

starší báseň, dnes jsem si na ni (nevím proč) vzpomněla...

Možná to taky znáte... ozvěny dávno minulých bolestí, které sice slábnou, ale pořád ještě bolí. Vlny, které omývají duši a vynášejí bolest ven...

(malá jarní banalitka)

jedna jarní, veselá... :)

(psáno kdysi jednomu konkrétnímu člověku v konkrétní situaci... ale když si to tak čtu, tak to platí vlastně úplně obecně, pro všechny vztahy)

Ani forma, ani obsah... jen láska a stesk.

("ach" jako můstek mezi slovy a vším, na co slova už nestačí)

(ano - jsem dítě... a asi už z toho nevyrostu :-D )

Starší báseň... oko tornáda jednoho bolestivého rozchodu: oko klidu ve smršti emocí.

(dětem v nás, které se už nemůžou dočkat jara)

Venku sice neprší (spíš sněží), ale pocity jsou stejné.

Vzpomínka na včerejší přísliby jara - aneb "venkovani ve městě :-D "

(všem mým spřízněným duším)

***