 |
 10.11.2012
33, žena |
Jako dítě jsem měla jediného přítele. Knihu. Zamilovala jsem se do slov a začala sama psát. Příběhy, které končily tak, jak já jsem chtěla. Obtisk mě samé. Byl to můj svět.
Snila jsem o tom, že jednoho dne bude existovat kniha, která ponese mé jméno.
Až jednoho dne se nad jednu z mých kapitol posadil můj otec. Zkritizoval každý odstavec a téměř celou mou práci červeně podtrhal. Seděla jsem vedle něho a skrývala pláč. Jako by po mně šlapal.
A tehdy jsem si slíbila, že už nikdy nebudu psát.
Dnes tady jsem, abych zjistila, jestli z toho všeho ještě něco zůstalo.
Snila jsem o tom, že jednoho dne bude existovat kniha, která ponese mé jméno.
Až jednoho dne se nad jednu z mých kapitol posadil můj otec. Zkritizoval každý odstavec a téměř celou mou práci červeně podtrhal. Seděla jsem vedle něho a skrývala pláč. Jako by po mně šlapal.
A tehdy jsem si slíbila, že už nikdy nebudu psát.
Dnes tady jsem, abych zjistila, jestli z toho všeho ještě něco zůstalo.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Ludmil Elis Quo [18], Kamcatka [18], tristine [18], hledacwebu [14], Mahtiel [13], Nikolka [13], vanovaso [12], vaclav-dvorak [8], Eliška [7]» řekli o sobě
jackiesparrow řekla o colorka :Úžasně praštěná dívčina z Trutnova. :-D Leni, to jméno ti sluší mnohem víc, než mně... ;o)
