...
Vzdávám se řeči,
a tedy toho jediného,
co máme vyjma svého těla a mozku,
vzdávám se řeči
jako čehosi nedochůdného,
co nedokáže vyjádřit nic,
anebo spravedlivěji, co dokáže vyjádřit
leccos, ale nic podstatného,
před tím zmlkám, ustupuji do pozadí
jako poražený.

(úryvek)

(Jedna loď (Laura Blair), 1994)
Ivan Diviš