na palubě korábů
malými krůčky
do rozlehlých svatých plání
napříč mořem sladkých slibů
kde hvězdy se k nohám sklání
poplujeme nočním tichem
do zemí bájných faraónů
až polibkem ti na kůži
vypustím stovky škorpiónů
ztraceni v žáru noční bouře
proplujem mraky pouštních víl
tanečním krokem v bílém rouše
určíme našim rukám cíl
tam, za závojem z našich vlasů
a z pozice pouštních králů
rozkážem světu zastavit se
než odkape
písek z pouštních oceánů
20.11.2010 - 09:14
To je dobře napsáno. Všechnu tu horkou suchou vyprahlost jsi změnil hezkými a chytře volenými obraty v pravý opak. Z velbloudů jsi udělal ,,koráby pouště" z pouště písečné oceány, bouře a tak. To se mi líbilo. Začátek byl strhující, v půlce první sloky to začalo haprovat těmi vynucenými škorpióny a veršem za každou cenu.
18.11.2010 - 22:35
... líbí se mi hlavně závěry obou slok ... až polibkem ti na kůži vypustím stovky škorpionu ...ale hlavně rozkážem světu zastavit se než odkape písek z pouštních oceánů ... tohle se (as for me) opravdu povedlo ... hezká ...
18.11.2010 - 03:46
něco na ní je, docela příjemně se četla, hezká slova...škorpióni dost zaujali...líbí
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.