|
70.50
|
|
Mysleli jsme si
že nás nikdo nevidí
a tak jsme uřízli kus špagátu
a spoutali oblohu jako rukojmí
Mysleli jsme si
jak jsme bláhoví
blázni s křídou
a světem v nohách
Nedostane jíst
nebude moci spát
možná jen pár kapek vody
ze soucitu který ještě zbyl
Pak jsme si řekli o výkupné
však na druhém konci drátu
ticho
ticho
.
.
.
Až se zítra probudíte, nedívejte se nahoru...
že nás nikdo nevidí
a tak jsme uřízli kus špagátu
a spoutali oblohu jako rukojmí
Mysleli jsme si
jak jsme bláhoví
blázni s křídou
a světem v nohách
Nedostane jíst
nebude moci spát
možná jen pár kapek vody
ze soucitu který ještě zbyl
Pak jsme si řekli o výkupné
však na druhém konci drátu
ticho
ticho
.
.
.
Až se zítra probudíte, nedívejte se nahoru...
ten konec mě chytl za ruku a dovedl na začátek podivné světové melancholie - ale procházka to byla přesto krásná!
Zaujalo mě téma a první dvě sloky. Zbytek už mě ničím bohužel nepřekvapil.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

