a to buď ráda, že jsi doma - v kuchyni, nebo v ložnici nenašla ještě něčí podprsenku a kalhotky :-)
taky se snažím brát každodenní život se třema dětma ( syn, dcera a manžel) s humorem, takže dá se najít ještě černější humor, viz : podprsenka :))))
taky se snažím brát každodenní život se třema dětma ( syn, dcera a manžel) s humorem, takže dá se najít ještě černější humor, viz : podprsenka :))))
Nevím, co přesně tím autorka chtěla říci ... Ale je dobře, že ta slova nudí k zamyšlení :-) Mně osobně to asociuje zabitou lásku, která kdysi hořela ... Anebo s tím spjatá slova lásky, která se mění ve slova falše ... Kdo ví :-) Jen Ty :-)
vanovaso: Obě varianty jsou možné. Ale už je to zas jinak a tohle slovo úplně vypadlo :).
Ve všem souhlasím s Vanovaso, jen nepotřebuji vědět, kdo je Klára :)))
Orionka: Víš, taky mám pocit, že se snažíš hádat a občas házíš témata, která jsou horká a pak se možná směješ a rozdmýcháváš oheň - zbytečně si tím kazíš image...jo a ubližuje to hlavně tvému charakteru , na to pamatuj :)) (a mě taky)
Orionka: Čertík odpovídá : Nechtěla jsem Schwancenberka.
To si děláš srandu, že nepochopíš, že musím volit někoho jiného, pokud nechci Schwanzenberka?
A odpovídám stejně arogantně, jako ty umíš odpovídat...teda pardon, stejně v klidu a s nadsázkou jako ty :))
To si děláš srandu, že nepochopíš, že musím volit někoho jiného, pokud nechci Schwanzenberka?
A odpovídám stejně arogantně, jako ty umíš odpovídat...teda pardon, stejně v klidu a s nadsázkou jako ty :))
jj, přesně to jsem viděla na dušičky vedle na hrobě, srdce z kamínků...dojemné, a já jsem zase přivezla kamínek od moře ve tvaru srdce, leží u svíčky ... hezká báseň
Bože já nevím, zdála se tak něžná zpočátku, a najednou jakoby smutku plná, kdo je Klárka? hezká je, ale asi smutná... jsem ráda, že jsi zpět...
Amelie M.: shane: i když jsem se zařekla , že se zdržím komentářů, které by mohly vzplát zase v nesmyslné handrkování, musím říci aspoň toto: Amélie má pravdu, a ty ,shane, zase neposloucháš a nečteš , co ti druzí píší: prostě někdy nemusíš ani tolik mluvit /a ty mluvíš hodně, překotně a druhého nepustíš ani ke slovu/ , ale zkus někdy jen druhou stranu poslouchat - naslouchat, dlouho, aspoň tak dlouho, než dokončí myšlenku, a pak ještě dlouho mlč a přemýšlej, pak teprve mluv, a uvidíš , že stačí slovo anebo beze slov - třeba čin... a svět se změní v pohádku ... já vím, jsi prostě takový, přála bych ti, abys byl šťastný, ale je to jen a jen na tobě...
Amelie M.: jj, pokud pamatuju, jde právě o to naťuknutì, aby někdo vystihl tu základní myšlenku! Jenže někdy chybí to správné spouštěcí slovo, pak se chytíš! To já právě mám problém najít ho /a nejspíš i jiní/, tak pak věci okecávám a až pozdě vím, jak se to dalo řìci lépe...;-)
Pěkná, až na tu mámu, ta mi trochu narušuje jinak obratně vyjádřený pocit samoty.)
jdu sem s komentářem a vidím, že naprosto stejný napsala už Yana..
hezká je.. chápu ten rozpor, který popisuješ.. ;)
hezká je.. chápu ten rozpor, který popisuješ.. ;)
já když se snažím dodržet dobré rady, tak z toho vyjde většinou paskvil :D takže se nespoutávám.. :))
Amelie M.: moc dekuji. Ze zivota a hlavne jsem se snazila drzet dobre rady: ABAB ;-)

