to není zmařené to je super...

Souhlasím s Mátou, zvlášť v tom, že hrůzy, které se dějí kdesi daleko, nás odvádějí od řešení našich vlastních problémů. Připadá mi, jako by spousta lidí před svými problémy utíkala a nahrazovala si je právě buď hrůzami ze zpráv, nebo dokonce fiktivními hrůzami z katastrofických filmů.

Když nad tím přemýšlím, podle mě hodně závisí na tom, o čí pohřeb jde. Je to pohřeb blízké osoby? Neznámého vojína? Celé naší civilizace? Můj vlastní? Pokaždé to vede k jiné úvaze. Myslím, že je to spíš jen naznačené téma než úvaha. Ta by snad měla být trochu delší a podrobnější.

Amelie M.: Umění není čistě vědomá činnost, kterou by měl autor "pod kontrolou", a tak jako byla náhodou objevena spousta vynálezů, určitě stejnou náhodou vznikla i spousta výjimečně hodnotných uměleckých děl. Myslím, že A. A. Milne to snad ani tak nezamýšlel, ale propůjčil medvídkovi Pú svoji vlastní schopnost dumat, a proto to tak vyznívá. (Čistá náhoda to nebude, to by z toho J. T. Williams nemohl sestavit celou knihu, nebo by byla už na první pohled nesmyslná.) Mám přečtené i pokračování od Davida Benedicta (Návrat do Stokorcového lesa) a tam jsou sice charaktery dodrženy velice dobře, ale ten dojem filozofické hloubky už tomu (podle mě) většinou chybí.

Jinak, pokud je medvídek Pú opravdu známý, těší mě to. :-) V každém případě děkuji za přečtení a komentář. :-)

...jenomže jsme do tohohle světa přišli, abychom se něco naučili. A není to o tom, že když nás to tu náhodou přestane už jako bavit, tak si prostě ´umřeme´, tedy odkopneme své fyzické tělo. To by byl ´pěknej bordel´, nemyslíš? :) Máme zodpovědnost nejen za svou duši, ale i za své tělo, když už jsme ho jednou přijali.

Zdarec: to pak asi ano, v takovém případě to může být vysvobození nejen pro nešťastníka samotného,...

zajimavá!

Ailin: děkuji moc, oběma , přeju Vám taky hodně štěstí ,zdraví a klidu v duši...vlastně celé tvé velké rodině,...

vanovaso: Ta je krásná... Cítím z ní, že jsi na dobré cestě ke smíření a klidu... Zrovna dneska jsme s Johankou rozmlouvaly o věčnosti a pomíjivosti - lásky... a mluvily jsme i o smíření a o tom "jsi se mnou navždy". Přejeme Ti hezké Vánoce a jsme srdcem s Tebou...

Amelie M.: jsem rád, že to z toho jde pochopit. Bohužel i takové příšernosti se dějí.

vanovaso: Jen poukazuji na to že pro někoho je lepší si užívat života, ale někdo už pak nemůže a tak je pro něj mrt vysvobozením. :-)

vanovaso: To jsem ráda, že se líbí. :)

Moooc pěkné a vtipné!!!:-)

taron:
Koníky pást tam na podmořských lukách,
v korálů říši perlám potykat,
či se netrápit v pochybností mukách,
velbloudí touhy důvěrněji znát?

Nepotácet se v zoufalství svém na dně,
oázy lásky důvěrněji znát,
nevnímat city jako proudy chladné,
milován kýmsi být i milovat?

*Promiň, Jani, nechtěl jsem se Ti tu předvádět...:-(
Ale máš vzácný dar několika slovy navodit určitou atmosféru a probouzet v lidech pocity a zájem přemýšlet i o tématech, jimž se třeba jindy úzkostlivě vyhýbají...Díky, že jsi tu! :-)))
/A asociace jsou někdy pěkné potvůrky.../

jo příjemný a vtipný, tak vzhledem k tomu že středeční den strávím celý v práci, tak myslím že budu mít klid;-), a doma mě bude čekat rodinka u prostřeného stolu, idylka, ale mám ráda tyhle katastrofický vánoční scény, mám je ráda v komediích, miluju vánoční americké komediwe, trochu úchylka...tak si užij klidné a pohodové...

podle tvé odpovědi na komentář by tak vlastně život neměl smysl, ale proč bychom se tedy rodili, já tedy preferuji žití...

lehká, pěkná, líbí...

Amelie M.: díky...já vím, že nejsem sama...ale každej si svou bolest musí prožít sám...po svém... a nebýt psanců, asi bych skončila někde úplně jinde...jste můj přístav, kam v bouři utíkám... díky všem

zvláště konec je moc povedený... dávno už se nehoním, ale k tomu musí člověk dospět...připomíná mi to píseň, vánoce, vánoce přicházejí,....

taron: Někdy se děsím myšlenky, že jednou taky budu "usazenej" a zahloubanej jen do sebe a do chmurných myšlenek. To bych raděj nebyl..:-)