neříkám, že píšeš špatně...ae tomuhle podobnej věcí jse četla už fůry ;)

Ano, to je.

Jejda, to bylo teda, až mě mrazilo.
Jen mám takovou malou poznámku. Podle mého názoru, když Jitka říkala třídní učitelce, že jí sbil otčím, tak by to na sociálku měla nahlásit ta učitelka. I když spíš na polici. Soucilka se myslím už nezabývá plnoletýma.

Che sciocchezza.

Tak to není. Krom toho jsem z tvých osmi okomentovala jen dva tvé texty.

Byla noc, já krajem jak ve snu šel,
teplý vítr na každém kroku mě provázel.
Na cestu mou mi hvězdy zlaté jasně svítily,
sovy i noční ptáci do kroku mi zpívali.

Měsíc té noci na hladině řeky se zrcadlil,
srdce mé bylo obklopené bolestí, já snil.
O jedné dívce, která měla krásné vlasy havraní,
to bylo tenkrát, když kol zrály klasy první.

Od té doby jsem ji naším krajem provázel,
za její polibky a objetí já se nestyděl.
Cesty naše vedly údolím řek a úpatím skal,
ta dívka milovala mě, já tu dívku miloval.

Nebylo dne, nebylo noci, abychom sami byli,
naše láska nám dodávala zdraví a dost síly.
Řeky a lesy v okolí nám byly vším,
nikdy jsem se nemusel ptát, zda sním.

Jednou však do cesty mi jiná dívka vstoupila,
v ten okamžik se v těle mém krev zastavila.
Pohledem do jejích očí já úplně jsem zkameněl,
tak krásné vlasy a vnady já ještě neviděl.

Zapomněl jsem na dívku svou, druhou byl okouzlen,
každý, kdo by ji spatřil, byl by oslepen.
Neovládl jsem se a šel přímo k ní,
nebolelo mě, že bývalá láska o mně bude snít.

Osud však za mě jinak řešil, snad Bůh trestat chtěl,
novou lásku já jen půl roku milovat směl.
Já do světa odjel, půl roku byla sama,
po měsíci mé nepřítomnosti se z ní stala dáma.

Po muzikách a barech, po nocích se toulala,
jako vždy se bála, najednou bát se přestala.
Víno jí začalo chutnat víc jak se mnou předtím,
ona v cizí posteli, já v kamionu spím.

Když jsem se vrátil, nevěděl jsem nic.
Kamarád nalil čistého vína, mě vztekem obklopil hic.
Nevěřil jsem uším svým, slzy mi zalily tvář,
v srdci jsem ucítil bolest, pohasla lásky zář.

Dnes se ti, má dávná lásko, omlouvám, vyslyš mě,
opět mi šanci dej, sedej mi prosím zase na klíně.
Odpusť mi úlet můj, vrať se ke mně zpět,
dnes poznávám, že s tebou byl krásnější ten svět.

.... zatím takhle... jsnad jsem ty chyby vychytala všechny...
... lepší a správnější je používat než než jak, tj. jde-li o srovnávání nerovnosti...

Kromě té mnohomluvnosti, o které jsem psala včera, v textu se mísí lyrizující pathos s formulacemi natolik neobraznými, že se to spolu pere (jako třeba na jedné straně použiješ slovo "vnady" a současně se uchýlíš ve stejném textu k obratu "kamarád nalil mi čistého vína"). Některé formulace jsou nejasné, respektive nepřesné - příklad: "Nebylo dne, nebylo noci abychom sami byli," - může znamenat, že byli stále spolu (tak to zřejmě myslíš), ale též to může znamenat, že právě nebyli úplně sami, že pořád byl někdo s nimi, tedy právě opak toho, co právě myslíš - neboli ani jeden den sami bez přítomnosti jiných lidí.
V druhé sloce jde o jasné nelogické roztržení celistvé myšlenky na dva větné celky: ... já snil./O jedné dívce, která...
Některé rýmy jsou obzvlášť šroubované, asonance skřípe, rytmus kulhá...
Lyricko-epický styl, nakonec proč ne, může to být tvůj způsob psaní, ale chtělo by to čistit, čistit, čistit - třeba když zapomněl, už nemusí znova být, že druhou byl okouzlen - plyne to jasně z předchozího i z toho, že na tu první zapomněl...

Asi tuhle báseň předělávat nebudeš (chyby snad opravíš:-)), ale až budeš příště psát, nech napsané chvíli doma "uležet" a podívej se na text s odstupem. Zkus ho kriticky posoudit, jako kdyby to byl text, který napsal někdo jiný než ty; mohla by to být cesta, která by ti mohla pomoci k tomu čištění:-)

Pěkné a pravdivé, ale dnes nemusí být ani Křižáci a také se zabijí.

Eliška Vobrubová: Děkuji tak moc se snažim, doopravdy už jak psát nevim.

Kandovaný pohled , výprask úhořem. Expresivní, působivé. Má to spád jako studená sprcha. Přesvědčivé ! Velmi.

jayjay:
Pravda či pravdivost je shoda tvrzení se skutečností.
Pojem pravda hraje primární úlohu ve filosofii, vědě, právu a náboženství (či teologii).
Pravdě se věnuje neformální logika a epistemologie (gnozeologie). Pravdivé mohou být výroky, premisy, závěry, názory, přesvědčení nebo soudy.

Není to moc divné! Bát se jít domů, když nemáš byt. Sám bych byl také poněkud znepokojen. Možná bych se bál jít i do práce, když bych neměl odkud. Čas vlčích máků je nadosah. Poslechni si ty vrtulníčky. Ty zvuky, o nichž píšeš, jsou patrně bzikavky slepoočky nebo bzikavky dešťové přezdívané také hovada. Čmeláci to zřejmě nebyli. Obrat vystaven zalezlý je zajímavý. Je to něco jako vystaven na odiv v kartónových krabicích u popelnic? Nebo něco jako sociálně dramatické píp šou? %-)

1kor13:
Nekonvenční projev, proč ne (dalo by se možná diskutovat o tom, v čem ta neobvyklost či originalita spočívá, na jakých stojí základech, ale budiž).
A tak jako každý autor má právo zvolit způsob vyjadřování (pokud neodporuje dobrým mravům a neporušuje zákony), tak má čtenář právo zaujmout k čtenému textu stanovisko (za stejných podmínek - viz předchozí závorka) a vyjádřit se, a to i v případě, že nikdo nikoho nenutí nic číst.
Nevidím žádný důvod, proč by nemohla probíhat normální diskuse nad (tedy spíše pod) nějakým dílem. Ona totiž ta neschopnost diskuse může působit nikoli tak, že je autorovi kritika jedno, ale že z nějakého důvodu diskuse není schopen nebo není ochoten na ni přistoupit. I na to má právo. Jde ovšem o způsob, jakým to dá najevo. Neboť ať chceš nebo ne, pohrdavý tón autorův v civilním projevu nesvědčí o nekonvenčnosti, ale jen a jen o tom, o čem svědčí.
A vždy, když člověk zveřejní svou práci (byť by byla výsledkem činnosti ze záliby), počítá s tím (nebo by měl s tím počítat), že "publikum" složené z různých lidí může mít různé názory. Uzavřít se do pózy nekonvenčnosti, jistě, proč ne, je to každého věc, jaký zaujme postoj.
Přijmout kritiku nemusí vždy znamenat bezvýhradní souhlas s ní. Kritika může být ale východiskem pro diskusi, příležitost pro obhájení díla, příležitost obhájit si své, a to věcnými argumenty.
A že toto Homérovo dílo přesně zapadá do jeho tvorby. Ano, to ano. A to je odpověď na otázku, proč je zařazeno do kategorie básně/pro děti?
A ještě něco: Píšeš, že je autorovým cílem nás pobouřit. Ale popravdě řečeno, to co pociťuji, není pobouření.

"Ne co dělá básník v životě, ale co dělá se životem, budiž vaší starostí." - František Halas.

Eliška Vobrubová: S pravdou nebo s pravdami? Je jedna, nebo jich je víc?

Ať se snažím jak chci, nedaří se mi přijít na to, o čem báseň je (má být). Když ji zkouším rozlousknout od konce, kde by měla být poita, čeká na mne hrdina krabicových vína ten mi vůbec nepomůže. Ledaže by to byla báseň o někom krabicové víno popíjejícím a vlakem při tom cestujícím. Nic z toho ale nevytěžím. Stále to dílo na mne působí násilně šroubovaně s obsahem a smyslem nezbadatelným. Vyvstávají mi nad textem otázky, odpovědi z něj neřicházejí.
- "V brašně si přinesl knihu" - bude to patrně jízdní nebo přepravní řád, co by jinak průvodčí nosil, v práci si nepočte, a kdoví, smí-li vůbec;
- "Starou jak exemplář v lihu" - přirovnání nerozumím, exemplář může být klidně nový, byl-li pořízen nedávno;
- "Rozhodl, kdo musí z kola ven" - má to snad být narážka na "černé pasažéry"? - nebo z jakého kola, kým je tvořeno to společenství, z něhož má být někdo vyloučen, a proč?;
- "Strojvůdce udává jízdě směr" - no, mezi námi, jízdě směr udávají koleje, strojvůdce má za úkol řídit vlak, udržet ho jna kolejích a jet tak, aby byl dodržen jízdní řád;
- "Že jeho otec byl opičák/Nevěří, starej paličák" - jaký význam nese toto dvojverší? o čem/o kom co vypovídá?
- "Copak je nového ve světě?" - není jasné, kdo se ptá patrně přistoupivšího Ahasvéra (tedy toho věčného poutníka);
- "Hlavou zavrtěl trochu víc" - kdo? a proč víc, doposud nikdo nevrtěl hlavou ani trošku;
- "Svět se mění, lidi ne" - ... soudím, že lidi se také mění, takže jaký význam to nese tady a proč tahle formulace?;
... a tak dále... --> ... ten Žid se rozplakal, ale pro množství otázek předchozích nevím, co ho přivedlo k slzám... šroubovaný verš o míru a věčnosti není přesně a jasně řečeno, aby jednoznačně vyplývalo, jak to autor míní, ale řekněme, že jediné, co je věčné je hrob, ale proč s kameny jen a bez ozdob.
- A nakonec: "Připil mu modrý portugal" - kdo komu? kde se to tu tak zčistajasna vzalo? A není to tak, že se připíjí něčím než něco? ... něco se spíš upíjí.
Úhrnem:
Příliš mnoho slov s nejasným posláním. O čem ta báseň vlastně je? O někom, kdo má někoho v državě a rozhoduje o tom, kdo zůstane a kdo bude vyloučen - z jakého důvodu?
Je mi líto, ale text na mne působí jako uměleckoidní balast, jehož výpověď a poslání zůstávají mi utajeny.

1kor13: Obávám se, že nemáš pravdu. Rozhodně mu to není jedno. To dokazuje svými odpověďmi na komentáře.
Má-li jeho tvorba šokovat, nic proti. On pak samozřejmě musí počítat s odpovídajícími reakcemi. Kritice se nevyhne.

tvojegps: jayjay: Eliška Vobrubová: Drahý psanci. Je jedna veľmi dôležitá vec, ktorú si je pri hodnotení diela treba uvedomiť. Kto je autor diela? Ako zapadá dielo do jeho tvorby a štýlu? Homér je nekonvenčný. Jeho tvorba je často zameraná na to, aby čitateľa šokovala, robí si srandu z tradičných foriem, ignoruje písané aj nepísané pravidlá, ktorými sa riadia iný autori. V podstate mu je úplne jedno, že sa vám jeho tvorba nepáči, naopak je jeho cieľom vás pobúriť. ( veď nakoniec aj v profile má napísané "Kritika: Je mi to jedno..."

Takže čo od neho vlastne chcete? Toto je Homér, ber alebo nechaj tak. Nič iné aj tak nedostaneš. Toto dielo presne zapadá do celej jeho tvorby. HOWK.

jayjay:
S pravdou se to má asi tak jako třeba s demokracií, prostě budˇ je nebo není.

Eliška Vobrubová: Existují i pravdy nepoctivé?

Neviem, či si to uvedomuješ, ale toto je tvoje dielo s číslom 1000. Myslím, že k dôstojnému číslu je to aj dôstojné dielo, ktoré v čitateľovi prebúdza predstavivosť a možno aj spomienky, lebo podobné príbehy sú až príliš často súčasťou života.

Matttyna:
Jaký ty poctivý pravdy máš na mysli? Nějak je tam nevidím...