veřím, že najdeš sílu odrazit se od dna :)

Děkuji všem :)

Na mě je to celé takové nějaké neuspořádané. Kdyby se ta báseň hudebně nesla, bylo by to v pohodě a obráceně, když je takto rytmicky a rýmově rozkolísaná musí mi ladit obsahově. Vše výše uvedené je však názorem konzervy...

V moderní poezii jde obsah ruku v ruce s formou. Aby čtenář nabyl ten správný dojem z obsahu, musí autor zvolit tu pravou formu. Nedá se jedno oddělit od druhého. Proto taky nejde napsat hororovou báseň tradiční formou. Nikdo pořádně neumí napsat báseň, ze které by se člověk bál, už když by ji četl. Je to o pečlivém výběru slov, délce vět, detailech na které je třeba dávat důraz a přitom neupozadit ten zbytek, a tak dále. Slova fungují jak mají, když se správně umístí do věty. Abys vyjádřil co potřebuješ, musíš umět sestavit slova ve věta tak, aby její význam byl správný. Co třeba ta skrýš, co tam uprostřed té básně DLÍ ? To nejde. Skrýš nedlí. Skrýš není živá, aby dlela. Je to špatně použité slovo, jelikož ta skrýš není myšlena metaforicky, to by muselo být všechno metaforické. Dlít v té skrýši může Fénix, ale těžko na té skále bude dlít skrýš. Jako jo, je to detail, ale umění psát básně spočívá hlavně v detailech. Aby se člověk potěšil obsahem, příběhem, k tomu nepotřebuje báseň. nikdy ji nepotřeboval. Verše obsah rozmazávají, příběhu líp svědčí vyprávění, drama, próza, ne báseň, tam musí příběh jít ruku v ruce s vhodnou formou, dávat dostatek prostoru detailům, ne se striktně držet dějové linky. Báseň nemá mít dějovou linku. Báseň je báseň. Je to čtení pro čtení. U básně si chceš vychutnat to, že je to báseň, ne ten příběh. To jak to zní, jak se to čte, jak k sobě slova krásně přilnou a věty jak se doplňují a dokreslují ve tvé fantazii celý příběh. Když jsem dočetl fénixe, měl jsem v hlavě ten příběh. Ale nic víc. Žádné detaily. Nic bokem, nic co by ten příběh obohacovalo navíc. Stejný účinek by to mělo, kdybys to nenapsal do veršů , nýbrž do jedné věty. V poezii přece nemůžeš jen napsat příběh. Poezie potřebuje víc. Mnohem mnohem víc. Jemnost. Nenucenost.

puero: Staromilské říkáš.. No něco na tom asi bude a takový dojem by taky měla vyvolat, rozhodně bych ji ani náhodou do moderní tvorby neřadil ;-) Vždycky mě lákaly spíš alternativní, neobvyklé styly (jak v hudbě, tak v poezii/próze), takže tak nějak nevím, jak si tvůj komentář přebrat, pokud ti vadí styl, za to holt nemůžu, každopádně uvítám jakékoli připomínky k obsahové/formální stránce, proto jsem to sem taky dal ;-)

Není to zlé. Čekal jsem, jak ta krajina souvisí s vypravěčem a líbí se mi, že je to zrovna ledový král, takže je ve svém živlu. Co se mi nelíbilo bylo to zastaralé ni. A bez čárky. A pak mě zarazil ten razící štít. Ne snad proto, že by to měl být razicí štít, pokud je to ten štít, kterým se razí, ale hlavně proto, že štít si nedovedu představit jako něco, co by mělo cokoliv razit. Odrážet prosím, zaujmout obranný postoj v procesu ražení, ale aktivně se účastnit ražby? Není to divné? Vlastně celý ten prostřední sloupec slov je podivný. Takový jako seznam selhavších nástrojů. Divná sloka. A vůbec ta interpunkce je divná. Je to tam samá čárka a tečka, ale nejsou všechny a těžko poznat, jestli jsi je tam mít chtěl nebo ne, ani svůj ani cizí, něco uprostřed. Pffff.... čtu to po třetí a působí to na mě ještě podivnějc. Chybí ti tam slova, jako když se k věci vyjadřuje nedoslýchavá osoba, která neslyší, co plance a zapomíná předložky a tak podobně. Hm. Divná báseň.

Ani tahle ty moje rozpaky rozhodně nerozplynula. Už to staromilské Ó na začátku. Do moderní doby se to moc nehodí, člověk si u toho Ó vybaví otylého kastráta, kontratenoristu, který se chystá opěvovat něco realitě šíleně vzdáleného... ale to je těžko posuzovat a kriticky hodnotit, když neznám tvůj postoj k poezii. Ze dvou děl si obrázek neudělám. Takže nevím, mám-li být hodný a raději si všímat něčeho jiného, nebo opravdu přitvrdit.

Mohu-li sem mezi ty pochvalné komentáře vložit taky jeden nepochvalný, tak já jsem z toho dost v rozpacích.

líbí

pa, pa, pa, pa, pa, pa, pa
taková milá rýmovačka s pěkným pravidelným slabikováním a vnímám jak poslední verš sloky tomu nasadí korunu, to mě upoutalo, zdá se propracovaná a je moc vtipná

jo, jo taková až pohádkově smutná, vytvoří ledové obrazy a navodí zvláštní beznaděj, hezky napsaná

Báseň s dějem co se lehko čte... není to vůbec špatný :-)

Dream: Líbí se mi prostředí, v němž se celý příběh odehrává - ponuré prostředí města s lehce post-apokalyptickým nádechem, politický systém zjevně upadá, schyluje se k radikálním rešením přelidnění, rozmáhá anarchie.. :) Já osobně bych možná nepřisuzoval Mie žádné "hrdniské superschopnosti", ale její vyjimečnost bych víc spíš podtrhl charakterovými vlastnostmi, ale to už je věc vkusu ;-) Jinak nejvíc se mě líbila ta část "..,,TICHO!“ zařvu, začínají mi lézt na nervy, nemám na ně celou noc. Zítra musím do školy... školní docházka je krásným kontrastem k zabíjení.. :)

X3merr: Poblém vyřeší trivální úprava; zaměň "jsi" za "si" a můžeš tam nechat "mého".. A ty chyby docela kazí celkový dojem, to je pravda ;-) Po obsahové stránce pěkná psycholgie postavy Hračičky - lehce rozdvojené osobnosti + ironický název ;-)

No, gondy, to, že se mi nelíbí rým "třešňové háje" a "samuraje" nechám stranou, básním nerozumím, ale na rovinu - pokud se někde objeví text prošpikovaný hrubkami se zběsilou interpunkcí, tak už to samo o sobě odrazuje od čtení.
Nepřipadá ti jako neúcta k filozofii buddhismu to, že nevíš, jak se píše?
Nezlob se, ale obsah a forma (nejen básní) nejde oddělit. Dokonalý obsah psaný zmrveným jazykem je stejně špatný, jako formálně dokonale napsaný blábol.

Pěkná. Taková střízlivě smutná.

Vladan: Díky za názor a připomínky.

Jiří Turner: Díky za rady, věděl byste, prosím, jak konkrétně můžu tyto "disciplíny" trénovat? :)

všichni: nepíšu básně aby byly nějaké bezvadné píšu basně nad kterékíma se můžete zamyslet to je můj záměr

Víš, ono je to s těmi epickými básněmi složité, nechci přemoudřele teoretizovat, ale podle mého, aby tato forma měla smysl, musí v dokonalých rýmech nebo rytmice ( nejlépe v rýmech i rytmice) plynout. V podstatě tím autor pomáhá čtenáři se čtením a zapamatováním si textu. Homér, K. H. Borovský nebo Neruda by o tom mohli povídat. Mohu-li poradit, brousil bych verš, rytmiku a skladbu, epická báseň je dřina, ne nějaká " pochybná načrtnutá emoce"(jako to dělá autor tohoto dlouhého komentáře). Obsahu není co vytknout.