11.01.2012 - 23:04
27(19.)
ARA: Ve svém komentáři zde pod tímto zápiskem jsi 11.01.2012 - 13:24 celou situaci, respektive mé pohnutky popsal naprosto přesně, a to včetně toho mého „myslím, že…“, někdy také říkávám „myslím si, že…“, a ty důvody jsou přesně takové, jak jsi je pojmenoval.
Byla jsem proto velmi překvapena z reakcí, stejně jako ty.
Byla jsem proto velmi překvapena z reakcí, stejně jako ty.
11.01.2012 - 16:25
27(17.)
ARA: Mě vlastně nikdy nenapadlo, že člověk, který rád ponižuje druhé je vlastně úchyl, ale asi je....
11.01.2012 - 16:20
27(16.)
taron: Pimpe Pimpe, nechtěj mne dojmout nebo se to stane. :-)
Byl jsem se teď projít a přinesl domů houby. Penízovku sametonohou a Jidášovo cho. Na polívku bude. A cestou jsem myslel na to, jestli jsem to formuloval dobře a jestli jsem nemohl líp. Udělali jste mi radost vobááá dváá. Protože poznání je dobrodružství. Ale jen tehdy, když má člověk odvahu něco zkousnout. Třeba i o sobě. Já, Pimpe, nevím, jak bych tu situaci zvlád v tvým věku. Určitě zdaleka ne tak jako dnes. A ještě před několika lety by to bylo mnohem těžší. Bez toho poznání, které mám dnes. A teď něco humorného. Něco o psychosadismu ! Poznal jsem už asi dvě taková pracoviště, kde jsem slýchal tu větu o velké rodině. A poznal jsem jednoho malého šéfíčka. Byl docela chytrý, měl i nějaké umělecké dovednosti, které byly ceněny. Uměl zajímavě vyprávět a uměl být i přátelský. Ale byl to úchylák. Člověk může chtít někoho deptat, když ví, že mu to udělá dobře nebo to dělá nevědomě. Tohle bylo asi to druhé. Ze všeho nejraději si vyhledával nějak oslabenou kořist - tedy především ženy. A dusil pak tu ženu tak dlouho, dokud jí nevytryskly slzy. Dokud nebyla úplně na hrnci - bez sebedůvěry, sebeúcty, bez ceny. Totálně podřízená a ovládnutá. A pak, protože jeho sadismus dál nedošel, se začal přátelsky usmívat a při tom si prožíval něco jako duševní zvrácený orgasmus. Odporné !!! A ta žena si v tom oslabení a zásadním přeladění emocí pořádně ještě posypala hlavu popelem.
Když pak pochopila, jak sama sebe ponížila, bylo už pozdě, protože se to špatně přiznává. Ale po několika letech se našla jedna, která to dokonale pochopila. A když to na ní zas zkusil, zařvala na něj ze všech sil tak, že to nemohl přeslechnout nikdo. DRŽ HUBU NEBO TĚ POBLEJU !!! Mno, bylo to poněkud plamenné vyjádření, není-liž pravda? Ale měla od něho pokoj, napořád. Už nechtěl riskovat to ponížení a neuspokojení. Co udělala ta žena? Opak sebezbičování!
nepodlehla manipulaci - pocitem viny. Člověk může selhat všelijak a všelijak třeba naletět. I sám sobě. Pravda však osvobozuje i o sobě samém - to především. Protože skrze sebe samé vidíme ostatní lidi, svět. Čím víc se známe, tím méně selháváme. Poznané stíny se rozpouštějí, a my pak vidíme čistým zrakem.
Byl jsem se teď projít a přinesl domů houby. Penízovku sametonohou a Jidášovo cho. Na polívku bude. A cestou jsem myslel na to, jestli jsem to formuloval dobře a jestli jsem nemohl líp. Udělali jste mi radost vobááá dváá. Protože poznání je dobrodružství. Ale jen tehdy, když má člověk odvahu něco zkousnout. Třeba i o sobě. Já, Pimpe, nevím, jak bych tu situaci zvlád v tvým věku. Určitě zdaleka ne tak jako dnes. A ještě před několika lety by to bylo mnohem těžší. Bez toho poznání, které mám dnes. A teď něco humorného. Něco o psychosadismu ! Poznal jsem už asi dvě taková pracoviště, kde jsem slýchal tu větu o velké rodině. A poznal jsem jednoho malého šéfíčka. Byl docela chytrý, měl i nějaké umělecké dovednosti, které byly ceněny. Uměl zajímavě vyprávět a uměl být i přátelský. Ale byl to úchylák. Člověk může chtít někoho deptat, když ví, že mu to udělá dobře nebo to dělá nevědomě. Tohle bylo asi to druhé. Ze všeho nejraději si vyhledával nějak oslabenou kořist - tedy především ženy. A dusil pak tu ženu tak dlouho, dokud jí nevytryskly slzy. Dokud nebyla úplně na hrnci - bez sebedůvěry, sebeúcty, bez ceny. Totálně podřízená a ovládnutá. A pak, protože jeho sadismus dál nedošel, se začal přátelsky usmívat a při tom si prožíval něco jako duševní zvrácený orgasmus. Odporné !!! A ta žena si v tom oslabení a zásadním přeladění emocí pořádně ještě posypala hlavu popelem.
Když pak pochopila, jak sama sebe ponížila, bylo už pozdě, protože se to špatně přiznává. Ale po několika letech se našla jedna, která to dokonale pochopila. A když to na ní zas zkusil, zařvala na něj ze všech sil tak, že to nemohl přeslechnout nikdo. DRŽ HUBU NEBO TĚ POBLEJU !!! Mno, bylo to poněkud plamenné vyjádření, není-liž pravda? Ale měla od něho pokoj, napořád. Už nechtěl riskovat to ponížení a neuspokojení. Co udělala ta žena? Opak sebezbičování!
nepodlehla manipulaci - pocitem viny. Člověk může selhat všelijak a všelijak třeba naletět. I sám sobě. Pravda však osvobozuje i o sobě samém - to především. Protože skrze sebe samé vidíme ostatní lidi, svět. Čím víc se známe, tím méně selháváme. Poznané stíny se rozpouštějí, a my pak vidíme čistým zrakem.
11.01.2012 - 13:38
27(14.)
ARA: taron: On to ARA nemyslí nikd tak zle jak to tu a tam vyzní. Vsadím se, že kdybysme to probrali u stolu ane za černombílou deskou, že by díky intonaci a výrazu ani žádný spor nevznikl. Prblém byl v lidské sugesci a to, že mám(e) problémy s ARovou interpretací - já bych byl jen rád, aby si uvědomil, že jsem to nikdy nemyslel nijak zle - jen jsem odsuzoval trochu horká slova...., mnohá z nich jsem pochopil až dnes... a je jen na ostatních zda-li také pochopí.... ještě musím napsat zpravu Elišce.... ARA: Ještě jedno děkuji za otevčené oči.
11.01.2012 - 13:35
27(13.)
ARA: Hm, zajímavé, tak ty jsi nám tu vzal klid a mnozí tě za to chtěli pranýřovat...jo , klídeček....a to nesnaž se nade mnou vyhrát, ale snaž se jít se mnou ke kořenům, to mě dostalo....a raduj se z poznání .....................
11.01.2012 - 13:24
27(12.)
Já si někdy dokonce troufám myslet, že tě malinko znám. A jsem tomu rád. Ještě se neloučím. Zatím toto:
Chyba může být na obou stranách.
Nikoli - vždy je! Žádné takové pravidlo neexistuje. Znám člověka, který v posledních letech nasekal dost chyb a teď mu to začíná bolestně docházet. Dlouho používal větu: ale v té situaci jsme byli oba.
To je to samé. Pravdu nenajdeš v prázdných poučkách nebo frázích nebo zneužitých větách z jiných "operet". A jestli tě opravdu zajímá víc o tom, proč lidé reagují někdy nečekaně, můžeš do toho pronikat. A jestli tě zajímá, proč to tak dopadlo s Dee, můžeš se nad tím zamyslet. Zamysli se ale upřímně a neplýtvej časem. Ani mým, prosím. Eliška zkopírovala řádek z její básně, aby Dee nemusela hledat ten překlep (!) a napsala jí jen - asi jsi myslela......xxx. Eliška tuhle větu myslím používá. I proto, že sám ten předpoklad (asi jsi myslel - nikoli kulový věděl) někdy pomáhá přijmout upozornění bez nepříjemných pocitů. Ale minulo se to dokonale účinkem. Kolik vás bylo, komu to bylo fuk? Mně to Pimpe moc nebaví o tom znovu psát, ale byl jsi to právě ty, kdo to musel vidět. I tu její reakci. Nejsi za nikoho zodpovědný. Ale je pro mne nepřijatelné, když se pak mnozí snaží najít viníka, který jim vzal ten klid. A vymyslí třeba takovou opovážlivost, jakou byly úvahy o ne dost citlivém a jemném Eliščině komentáři. Nebo dokonce ne dost obsáhlém. Chceš tomu líp rozumět? Pak si toho vážím. Ale je potřeba být k sobě upřímný a ne hledat vinu tam, kde není. Ani dokonce podíl viny. Ale je tu opak- snaha vinu vyslídit jinde. Najít viníka, který tu velkou rodinu připravil o její klid. Tato snaha - ta vede k tomu neuvěřitelnému boji. Nesnaž se vyhrát dialog se mnou, snaž se se mnou jít ke kořenům a radovat se z poznání. Patetické? Ani ne. Směšné? Ne. Zní to jako fráze, ale pravda osvobozuje. I tím, že omezuje možnost stejné chyby opakovat.
Chyba může být na obou stranách.
Nikoli - vždy je! Žádné takové pravidlo neexistuje. Znám člověka, který v posledních letech nasekal dost chyb a teď mu to začíná bolestně docházet. Dlouho používal větu: ale v té situaci jsme byli oba.
To je to samé. Pravdu nenajdeš v prázdných poučkách nebo frázích nebo zneužitých větách z jiných "operet". A jestli tě opravdu zajímá víc o tom, proč lidé reagují někdy nečekaně, můžeš do toho pronikat. A jestli tě zajímá, proč to tak dopadlo s Dee, můžeš se nad tím zamyslet. Zamysli se ale upřímně a neplýtvej časem. Ani mým, prosím. Eliška zkopírovala řádek z její básně, aby Dee nemusela hledat ten překlep (!) a napsala jí jen - asi jsi myslela......xxx. Eliška tuhle větu myslím používá. I proto, že sám ten předpoklad (asi jsi myslel - nikoli kulový věděl) někdy pomáhá přijmout upozornění bez nepříjemných pocitů. Ale minulo se to dokonale účinkem. Kolik vás bylo, komu to bylo fuk? Mně to Pimpe moc nebaví o tom znovu psát, ale byl jsi to právě ty, kdo to musel vidět. I tu její reakci. Nejsi za nikoho zodpovědný. Ale je pro mne nepřijatelné, když se pak mnozí snaží najít viníka, který jim vzal ten klid. A vymyslí třeba takovou opovážlivost, jakou byly úvahy o ne dost citlivém a jemném Eliščině komentáři. Nebo dokonce ne dost obsáhlém. Chceš tomu líp rozumět? Pak si toho vážím. Ale je potřeba být k sobě upřímný a ne hledat vinu tam, kde není. Ani dokonce podíl viny. Ale je tu opak- snaha vinu vyslídit jinde. Najít viníka, který tu velkou rodinu připravil o její klid. Tato snaha - ta vede k tomu neuvěřitelnému boji. Nesnaž se vyhrát dialog se mnou, snaž se se mnou jít ke kořenům a radovat se z poznání. Patetické? Ani ne. Směšné? Ne. Zní to jako fráze, ale pravda osvobozuje. I tím, že omezuje možnost stejné chyby opakovat.
11.01.2012 - 11:42
9(5.)
ahaa.... mno, tak aspoň že máš zásobu dílek, které sem dát ;) Přeju ti, ať se to překlene rychle :)
11.01.2012 - 11:37
9(4.)
Melisa: NE tak o radosti jako "S" radostí... no však jak jsem říkal taron... teĎ sem budu asi vkádat starší dílka... než se to překlene...
11.01.2012 - 11:36
9(3.)
Jesti teď nemáš chuť psát, tak si dej malinkou pauzičku, nikdo ti za to hlavu neutrhne ;) jen prosím nepřemýšlej o tom, že přestaneš psát úplně, to by mi bylo hodně líto :( Že nedokážeš psát o radosti? To nevadí, teď máš prostě období, kdy ti jde lépe psát ty smutná a hororová dílka, a věř mi, ty ti jdou dobře ;) Ono přijde období, kdy ti zas půjde psát o radosti, neboj :)
11.01.2012 - 11:20
9(2.)
Melisa: Už mi hrabe - úplně jsem ztratil chuť psát - předělal jsem sice Septani ... Nějak na mě doléhá vypětí - najednou nedokážu psát a radosti - ach jo....
11.01.2012 - 11:04
27(11.)
ARA: Argumentovat se ještě učím pravda - jsem příliž mlád snad mi odpustíš mladickou nerozbˇvážnost- právě jsem ledasco pochopil.- Děkuji, že mě a všechny tu učíš používat správná slova s rozmyslem. Víš, že proti Tobě nic nemám a nikdy neměl... Stál jsem jen proti způsobu některého tvého vyjadřování... a jak jistě víš následně jsem se postavil i proti vyjadřování Dee - celou dobu jsem se snažil - jak jsem zde psal taron - poukázat na to, že chyba je vždy na obou stranách.
Vím, že svými slovy nechceš nikomu nějak ublížit, ale musíš si uvědomit, že ne všichni prozřou, tak jako já - právě dnes. - ještě k Tvému odchodu - nedělej to - prosím - psanci zbytečně přijdou o vynikajícího básníka a jistě velkou osobnost ....
Vím, že svými slovy nechceš nikomu nějak ublížit, ale musíš si uvědomit, že ne všichni prozřou, tak jako já - právě dnes. - ještě k Tvému odchodu - nedělej to - prosím - psanci zbytečně přijdou o vynikajícího básníka a jistě velkou osobnost ....
11.01.2012 - 10:53
27(10.)
Pimpe, ještě se musíš hodně učit. A naučíš. Jsem tu s vámi déle, než jsem původně zamýšlel, ale než zmizím z tohoto vašeho prostoru, pár slov ještě napíšu. I k té vaší velké rodině.
Jsem moc rád, že sis vybral zrovna tohle video. Charlie Chaplin je ideální příklad člověka, který se nebál vystupovat proti zlu. Ale měl by sis uvědomit, jak dopadl a proč. Žil v zemi, kam se nepřátelská armáda nedostala. Tedy v relativních mírových podmínkách. Ale jak sílila moc Německa, přibývalo sympatizantů s myšlenkou jiných pořádků. Něčím to připomíná tu situaci Karla Čapka, který trpěl zklamán a rozčarován nad nárůstem odporu i k němu samému a k demokracii. V čase, kdy osud naší země začal být nejistý. Chcípáci to byli. Ti, kdo větřili nové příležitosti s novou silnou mocí. A Charlie Chaplin? Jak skončil? Jak s ním zatočila ta jeho vlast, jejíž moc už byla po válce dostatečně pevná? Zbavila se ho. Podlým a zbabělým způsobem. Nebyl on tak nějak umanutý? Nepřekročil on nějaké meze? V té nové demokratické rodině? Stále něco táral, není-liž pravda? Ale já, naštěstí, jsem jen návštěvník webu. A nehodlám vám tu dlouho překážet. Ale také se nenechám nikým zdeptat nějakými žlutými nebo červenými kartami podle nedůstojných nepravidel.
To, že ty sám ještě nejsi schopen vždy a včas rozpoznat zlo, pojmenovat ho, vyjádřit se k němu, to neznamená, že bys tu teď měl psát o něčem, co jsi nazval "imaginárním vztekem". Buduj tu ten mír, ale líp, než dosud. Ten tvůj hanopis postrádající argumenty a základní smysl pro míru je pryč. A je pryč nikoli pro něčí dobrou vůli !!! Prostě to už bylo neúnosné, neohajitelné. Stejně jako sprostota jisté autorky. A nesnaž se tu veřejně předjímat mé emoce. Takový mudrc nejsi. Ani jasnovidec !!! Protože jednak plácáš své domněnky o mých emocích. A jednak emoce sama o sobě, i kdybys ji na dálku rozpoznal, nevypovídá nic o kvalitě argumentů. Nepouštěj se zas do mělkých slov. Tvé mírotvorné tendence jsou nepochybně upřímné, ale předcházely jim slova dost militantní a mělká. tak se k nim nevracej.
Kdysi, v čase té sametovky, jedna moje kolegyně na důležité schůzi vyslovila sama o sobě s nonšalantmím úsměvem, že je zavilý dobrák. A opravdu taková byla. Zavile, podobně jako jiní, bránila ten částečný úklid. Ten relativní klid. V němž mnohé hnilo a kvasilo. A mnozí byli manipulovatelní a doufali, že se to nějak vyčeří. Nějak samo. Jenže ono to tak ne vždy jde. Zvláště ne tehdy, když se najdou tací, kdo ten relativní smír považují za prostředí slabých a zkoušejí si to zas ověřit.
Jsem moc rád, že sis vybral zrovna tohle video. Charlie Chaplin je ideální příklad člověka, který se nebál vystupovat proti zlu. Ale měl by sis uvědomit, jak dopadl a proč. Žil v zemi, kam se nepřátelská armáda nedostala. Tedy v relativních mírových podmínkách. Ale jak sílila moc Německa, přibývalo sympatizantů s myšlenkou jiných pořádků. Něčím to připomíná tu situaci Karla Čapka, který trpěl zklamán a rozčarován nad nárůstem odporu i k němu samému a k demokracii. V čase, kdy osud naší země začal být nejistý. Chcípáci to byli. Ti, kdo větřili nové příležitosti s novou silnou mocí. A Charlie Chaplin? Jak skončil? Jak s ním zatočila ta jeho vlast, jejíž moc už byla po válce dostatečně pevná? Zbavila se ho. Podlým a zbabělým způsobem. Nebyl on tak nějak umanutý? Nepřekročil on nějaké meze? V té nové demokratické rodině? Stále něco táral, není-liž pravda? Ale já, naštěstí, jsem jen návštěvník webu. A nehodlám vám tu dlouho překážet. Ale také se nenechám nikým zdeptat nějakými žlutými nebo červenými kartami podle nedůstojných nepravidel.
To, že ty sám ještě nejsi schopen vždy a včas rozpoznat zlo, pojmenovat ho, vyjádřit se k němu, to neznamená, že bys tu teď měl psát o něčem, co jsi nazval "imaginárním vztekem". Buduj tu ten mír, ale líp, než dosud. Ten tvůj hanopis postrádající argumenty a základní smysl pro míru je pryč. A je pryč nikoli pro něčí dobrou vůli !!! Prostě to už bylo neúnosné, neohajitelné. Stejně jako sprostota jisté autorky. A nesnaž se tu veřejně předjímat mé emoce. Takový mudrc nejsi. Ani jasnovidec !!! Protože jednak plácáš své domněnky o mých emocích. A jednak emoce sama o sobě, i kdybys ji na dálku rozpoznal, nevypovídá nic o kvalitě argumentů. Nepouštěj se zas do mělkých slov. Tvé mírotvorné tendence jsou nepochybně upřímné, ale předcházely jim slova dost militantní a mělká. tak se k nim nevracej.
Kdysi, v čase té sametovky, jedna moje kolegyně na důležité schůzi vyslovila sama o sobě s nonšalantmím úsměvem, že je zavilý dobrák. A opravdu taková byla. Zavile, podobně jako jiní, bránila ten částečný úklid. Ten relativní klid. V němž mnohé hnilo a kvasilo. A mnozí byli manipulovatelní a doufali, že se to nějak vyčeří. Nějak samo. Jenže ono to tak ne vždy jde. Zvláště ne tehdy, když se najdou tací, kdo ten relativní smír považují za prostředí slabých a zkoušejí si to zas ověřit.
10.01.2012 - 23:04
27(9.)
Sarllot Johan: Úplně se mi zhouplo srdce, nevím, co říci, než odpovědět "otřepaně" - to je mi líto- upřímnou soustrast... a děkuji za jrásná slova...
10.01.2012 - 23:01
27(8.)
Řeknu jen(stokrát otřepané),,jsme jedné krve ty i já".Kdyby můj syn nezemřel(v pouhých 18 letech),přála bych si,aby měl stejné myšlenky jako ty.Díky Devilsi.Zdraví tě Sára.