Vir: Vskutku. Mea culpa. Já to pochopil tak, že jutu žádá admina aby mě přiměl k vyjádření.

puero: Tak to jsem ani nečekal takový posun. Ale když už jsi tak nakročen k sebereflexi tím uvědomováním si pozitivních hodnot, bylo by ode mne nečestné ti zastírat důležité souvislosti. Ty tvé blažené pocity, to ještě není to světlo. Ještě nejsi stabilizován. Je to tím, že ses dostáváš do blahosklonného a nadutého prožívání sebe sama. To je sice už z definice takových emocí pro tebe příjemné, ale jak můžeš sám vidět na dalším tvém vyjádření na adresu jutu, nejsi ještě schopen dlouhodoběji prožívat ani tuto fázi. Propadáš se tak do vnitřního chaosu natolik, že neumíš ani rozpoznat, komu je co adresováno. Pokud nerozumíš, podívej se pozorně, jak se tento zápisek jmenuje. Nejenže to není žádost puerovi o laskavé vyjádření, ale dokonce to ani není adresováno puerovi. Pokud se ovšem necítíš být tím administrátorem ty. Tedy: jutu si sice může svou žádost strčit za klobouk, ale rozhodla se ji poslat adminovi, což je, dle mého názoru, zřejmé. A předpokládám, že jsi jediný, kdo má problém to pochopit. O tvé veřejné vyjádření tu nikdo nežádal.

Jutu, admin mě nemůže nutit do nějakých veřejných vyjádření. Můžeš si svou žádost strčit za klobouk, pokud nějaký máš. A strč si tam i ty své dva věrné jednoslabičné přikuřovače.

Vir: Tebe miluju ze všech nejvíc. Jsi odrazem mé věčné lásky. Tvá andělská přítomnost mne naplňuje krásnými pocity, po nichž rozkvétám pln radosti. Děkuji, že mi rozjasňuješ svět.

puero: Homér není debil! To je mé hluboké přesvědčení. Neboť, kdyby jím byl, už by se lísal k puerovi a dojetím by dělal loužičky. Za tu jeho šmejdskou politiku. Za to, jak se snažil spoléhat na přítomnost líných tupců. Tupců, kteří by uvěřili, že se Homér cítil být od jutu šikanován. Tupcům nebo zlomyslným pokryteckým zbabělcům by se možná chtělo i uvěřit. Ale bylo by to trapně průhledné patolízání. Protože není nic jednoduššího, než se podívat do komentářů a zjistit, že puero umí být sprostý manipulátor a lhář.
Lhář, který je schopen vyslovovat ničím nepodložená a nepodložitelná obvinění.

jé, děkuju - myslela jsem si, že je to ona, ale cosi mě stále přesvědčovalo, že to co si pamatuju je první sloka ... děkuju moc :-)

Tady ji máš celou:


Václav HRABĚ: JAM SESSION



Přišel. V černém baloňáku, zmáčený a prostydlý.
Paruku a vyšívaný frak odhodil na židli.
Pak udusil cigaretu. Na piano sáh!
„Dovolte mi představit se: Jmenuji se Bach!“

Jsem bez peněz. Jako vždycky. Za kafe a jeden štok
budu s vámi chvíli hrát. A třeba twist! A třeba rock!
Nečekal, až někdo kývne. Dupnul čtyřikrát –
a pak začal dole v basech tenhle chorus hrát.

To byl chorus o životě, o slávě a o hladu,
jak hrál, aby králi spravil po večeři náladu.
Jak je těžké napsat rychle pro biskupa mši,
když ti tluče na dveře exekutor a vši.

Jak je krásné chodit městem, když zavřeli hospody,
a v hlavě ti něco zpívá a není to z náhody.
Jak je možné přežít krále, císaře a říše,
i když nemáš na činži, i když ti kručí v břiše!

Dohrál, dopil, rozloučil se. Řekl: „Je čas k návratu.
Ráno musím být zas klasik. Zaplaťte tu útratu.
Až vás budou strašit KRÁSOU, z které padá prach,
řekněte, že za kafe hrál tohle s vámi Bach!“






(Václav Hrabě: Blues pro bláznivou holku;
Čs.spisovatel, KPP, Praha 1990)

Nevím, možná i tak by se našly nějaký zrůdičky, který by ho hájily s nechutnejma slzičkama v ksichtu. Ustaraný, aby se mu neublížilo.
............o to mi jde...jsem žena a jako ženské vlastnosti - ctnostné - se pokládá něha, láska..jemnost, pochopení...jo, nechci, aby někomu bylo ublíženo a vím , že zase nesmím za všemi stát a chránit je..takže ode zdi, ke zdi...hi,hi..no jo no :)

taron: No to mi dalo chvíli zabrat. Než jsem přišel na to, proč mi to píšeš. Tréning ti teda fakt chybí. Tak trénuj. Hlavně to, že ne všechno musí být o tobě. A není tak těžký na to přijít. Jen nebejt líná a přečíst si pořádně tehle zápisek. Ale jestli nemáš dost času, ... tak je to 12. řádek. :-) A nejsi to ty, koho jutu cituje. Tak co? Už svítá?

cen: Díky...dáváš mi do těla...potřebuju to..mám ho málo trénovaný :)))

cen: Taky tě miluji. Opravdu moc. Vidíš mi hluboko do duše a každé tvé slovo mě mile pohladí po tváři.

Hodně se už to tu probíralo. Ale stejně mi to nedá. Například ty pindy o věku. Třeba to je výhoda. Pro někoho. Napsat - je mi 100 let. Ale ty, jutu, ty máš teda kliku. Kdybys uvedla že je ti 100, mohl by puero ještě něco přidat. Třeba žvásty o další stranické legitimaci zapomenuté v šuplíku. Třeba NSDAP. Ale to možná přeháním. To by ti asi musel nějaký šmejd před tím napsat, že seš nacistická svině. Nevím, možná i tak by se našly nějaký zrůdičky, který by ho hájily s nechutnejma slzičkama v ksichtu. Ustaraný, aby se mu neublížilo.

Moc nerozumím.

U nás se to taky v tomto smyslu říká

Moc to papáte paní jutu, všichni to moc papáte.
Hážu kamenem, bez viny ;-)

Pokud je to pravda..co s tím naděláš ? Hm? Je to hlas lidu..je tu pár milionářů a ostatní jsou sice svobodní..., ale docela chudí..já se k politice navyjadřuji...já osobně bych v téhle době brala úřednicku vládu a napořád...., ale neukamenujte mě , prosím :))) Politika je svinstvo...:)))

taron: Srandičky srandičky - tady přestává legrace. Ale dobře, příště něco pozitivnějšího ;-)

Cvokhauz: Vidíš bohužel dobře :-(

KSČM?!

Bóže , drahoušku...já chci nějakou puberťáckou srandičku...toto mi sem netahej.., ale , že jseš to ty...tak ti odpovím...
Budeme se mít lépe? Budeme se mít hůře? Budeme se mít? Budeme???


Nějak bylo....nějak bude.
Snad budeme.