Severak: nechce se mi tu zůstávat protože básničky už stejně nepřidávám... přestalo mě to tu bavit. prostě si budu psát do šuplíku. i když po některých lidech se mi bude stýskat.

NoWiš: profil

já se ti ani nedivím

co tě k tomu vede?

jááák mažu,cooooo mažu?

Davidsoft: hlavní trik je, že ta moje fóbie je mrcha selektivní. Záleží na tom jací jsou to lidé.... Pak mi třeba i nevadí a naopak je vítám.

Mě vadí všichni, protože jsem lidumil. Někdy.

Pokud jde o sociální fóbii, určitě si přečti stejnojmenný článek na blogu Metus Mortis: http://metusmortis.wordpress.com/2011/11/13/socialni-fobie/ Je tam všechno, co potřebuješ vědět, od příznaků, přes léčbu i úvahu, jaký má ta léčba smysl.

Nějakou dobu jsem si myslel, že mám něco podobného i já, ale myslím, že u mně to bude něco jiného. Společnosti se nevyhýbám, třeba na plánovaný sraz v České Třebové se docela těším. :-)
----
1. "raději si všechno zařídím sám, než abych o to někoho prosil" -- To sice často platí, ale spíš mi vadí nejistota, zda to daná osoba udělá, případně mám problém vyjádřit, co vlastně chci. Jinak mi něco po někom požadovat problémy nedělá.

2. "NIKDY neoslovím cizího člověka. Opravdu nikdy." -- To celkem odpovídá, pokud se za oslovení nepovažuje pozdrav (v zaměstnání zdravím spoustu cizích lidí), "s dovolením" nebo zapojení se do cizího rozhovoru.

3. "vadí mi davy v metru" -- Na lidech v davu mi spíš vadí, že překáží; jinak mi nevadí, pokud se mě zrovna nechystají ušlapat.

4. "vadí mi, když u vedlejšího pisoáru někdo je" -- To se mě netýká.

5. "raději chodím čtyři patra po schodech, než abych trapně koukal do zrcadla ve výtahu plném cizích lidí" -- Chodím pět pater, ale z úplně jiného důvodu, spíš mám přebytek energie (sedavé zaměstnání) a nechce se mi čekat na výtah, případně se možná trochu bojím možnosti uváznutí v něm. Nedávno mě napadla parafráze na refrén ze známé písně J. Štědroně "Vlaky":

Mám rád(a) schody, co někam vedou;
mám rád(a) schody, co se nerozpadají;
mám rád(a) schody, co někam vedou...
A na výtah čekat - už mě nebaví.

6. "ve společnosti hezkých holek ztrácím témata k hovoru" -- Vlastní téma k hovoru nemám téměř nikdy, takže nemám, co ztratit. Když už, tak si téma musím napsat, protože jinak bych je nejspíš zapomněl.

Děkuji za podnětné téma ke komentáři. ;-)

Je to jednoduché, i u ní je příroda nad politikou a zatemňuje ji mozek. Její podvědomí ho vyhodnocuje jako vhodného dárce genů pro její děti = je sexuálně přitažlivý. Je to velké zjednodušení složitosti vztahů, často ale funguje. Týrané ženy těžce opouštějí tyrany a nacházejí obětavé muže, často pak řeší problém, že se do nich nejsou schopny zamilovat.

Je logické, že když se většina společnosti bojí (kdyby se nebála, proč by se jinak kácely aleje, aby se náhodou něco nestalo řidičům, kteří vyjedou ze silnice?), získávají ti, kdo se nebojí, na atraktivitě. Lidé mají asi tendenci hledat snadná řešení svých problémů a přehlížet nežádoucí vedlejší účinky těchto řešení. Na druhou stranu nějaká řešení existujících problémů (pozor na to, že lidé se velmi různí v tom, co považují za problém a co ne) by to chtělo a kdo nám je nabídne? Ostatní spíš řeknou, že to nejde, což není žádné řešení, tak není divu, že neonacisté získávají podporu.

Jedním z řešení řady problémů může být třeba změna náhledu na svět - v novém náhledu už se existující skutečnost nemusí jevit jako problém; dokonalé řešení to však obvykle není.

Wikipedie: Wanderlust is a strong desire for or impulse to wander or travel and explore the world.

čili česky zřejmě „vůně dálek“, taky ten pocit znám :-)

--a po nás dvou tu zůstane-- jsem chtěl nahradit tímto --zůstane po nás, jak jsi chtěl--, protože se mi nelíbila náhlá absence rýmu. Nicméně je zde verze nezměněná, protože dvakrát --jsi-- se mi nelíbí ještě víc. No, uvidíme. Možná něco vymyslím.

nevím jestli jsem to pochopila podle záměru, ale líbí se mi, evokuje ve mně takový tichý večer uvědomnění si pravdy

A nejsmutnější je, že si to ti lidé neuvědomují, protože nemají srovnání. Takto to dopadne, když se konzum místo způsobu života stane životem samotným, jeho jediným smyslem a cílem.

Mary Jane je samozřejmě taky východisko pánové

hereticbeast: Přééésně. Doporučil bych vám okolí vesničky Kalopani, semínka tam tahat nemusíš, konopí tam roste planě v obrovském množství a dává. Pěkně v údolíčku mezi dvěmi osmitisícovkami, Annapurnou a Daulaghiri. Anebo nějakej malej ostrůvek u Kambodže, třebas Koh ton sai, tam by se zas dařilo tý orchideii, možná i trávě. I v Peru by se dalo pěkně schovat. Je to na Vás...Ale fakt je divný, že je to baví víc a víc, viz Ben Cristovao atd...

až budeš odjíždět, tak řekni, vezmu nějaká semínka trávy a budem žít v klidu a míru, šťastně, dokud neumřem. nebo ten prales nevykácej.

Aidlin: velice dobrý postřeh s tím smyslem života, přesně to mám v další povídce

TheLivingCore: Davidsoft: Hele vy dva, vy snad máte smysl života? No, určitě je nějaký cíl za kterým si jdete. Ale na smysl života nikdo opravdu ještě nepřišel. Není to jednoduché.

Když člověk žije aktivně, tak nepotřebuje smysl života. Takovýma otázkama se vůbec nemusí zabývat.

Tohle mi spíš přišlo jako kdybyste mu nutili, že žádný smysl života nemá. "Nemáš smysl života?" "Umři třeba na mor, cojávím."
Ale to jen takový postřeh, třeba se na to koukám ze špatného pohledu.

Motivace je řekl bych nejduležitejší element každého člověka,Nejsi totiž sám kdo postrádá motivaci,a jak říká david ´´ Pokud ti chybí motivace,asi nemáš dost jasný smysl života´´.