Severak: Máš pravdu. Děkuji za komentář.

Severak: Dlouhá pátračka se strejdou Googlem, ale nakonec to bylo docela jednoduché. Chytil jsem knihu ke stolu a hřbet nařezal zubatým nožem. Cca tak 2mm hluboké zářezy a asi 1cm od sebe. Pak jsem každou drážku namazal lepidlem a provázal režnou nití. Nakonec celý hřbet znovu namazat lepidlem a proužek látky. "Evuala" a dílo je na světě :)

óooo, čistá závist! jak jsi to svázal?

i rozděluje, viz spartu a slávii

V podstatě souhlasím. Snažím se posouvat své hranice, utvářet svoji identitu a nestydím se za to, ale problém je pak s prezentací. Líbilo by se mi znát způsob, jak se prezentovat komplexně ve vší své složitosti, ale narážím na to, že s přiblížením se k tomuto cíli stoupá dojem odlišnosti, který na ostatní působí odpudivě, a také obsáhlost takové prezentace.

Člověk asi podvědomě inklinuje k jednoduchosti a systém "škatulek", jakkoliv mi není sympatický, mu iluzi takové jednoduchosti poskytuje. "Jsou jen muži a ženy. Muži jsou takoví, ženy jsou takové. Nikdo další." Jistě, člověk ve společnosti potřebuje vodítka, ale neměl by se těmi vodítky svazovat.

Můj pokus o sebedefinici pomocí škatulek ( http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=3386-too-many-people ) dopadl tak, že je jich poměrně značné množství a každá mě popisuje jen z malé části a ani všechny dohromady nedávají dokonalý obraz.

V dnešní informační společnosti člověk nemůže být všeobsáhlý, lidé jsou přehlceni informacemi a mají tolik možností a potenciálních zájmů, že se musejí omezit na určité oblasti a pouze těmi se zabývat víc do hloubky. O ostatních oblastech mohou mít jen základní představu.

Zábava není v životě všechno. Přátelství si vážím víc, a přesto mám na očích samotu snad až příliš často.

Být dívkou, která netouží být atraktivní dívkou, protože je uznávaná taková, jaká je, by byl skutečný dar.

GertrudaPanzerfaust: a za prachy si štěstí koupíš? :D

Štěstí je přece krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš :)

Aidlin: Děkuji. Také se mi to líbí. :-)

Myslím, že Severák si toho obsahu cení, jen to nedává moc najevo.
Já si toho obsahu cením velice! :-)

Vážně se ti to (nám) povedlo :-D

Severak: Škoda, že si ceníš víc formy než obsahu. Nicméně smysl lomítek je v tom, že to můžeš číst tak, jak chceš. Můžeš číst "budu na všechny zlý" i "budu na všechny zlá" a obojí bude v pořádku. Mělo by tak být snažší se s textem a s vyjádřeným názorem identifikovat, ať už jsi vychovaný k tomu říkat "budu takový", nebo vychovaná k tomu říkat "budu taková". (Uznávám, je to slovíčkaření. :-D )

Střední rod se k tomu moc nehodí. Jednak si pod ním málokdo představí člověka (nanejvýš dítě), jednak pro něj neexistují přivlastňovací vzory (můžeš říct Singularisin zápisek, nebo Singularisův zápisek, ale zkus přivlastňovat shodným přívlastkem např. ke jménu (to) "kuře", tam musíš říct "kuřecí", což je ovšem odpověď na otázku "jaký", ne na otázku "čí"), a navíc nezní moc pěkně, působí spíš naopak dojmem něčeho cizorodého, což nebyl můj záměr.

Cením důsledné používání genderově neutrálních sloves a přídavných jmen, proč se ale používá ý/á forma? Proč jsi nepoužilo třeba střední rod?

Mě také, ale nevím, jestli z toho vedra.

Singularis: Děkuji. Byl to svým způsobem experiment, kdy jsem spojila tři své výtvory.

Severak: Vlastní zpěv zvážím časem, nejdřív by to chtělo nějaký lepší mikrofon a tišší prostředí než koleje.

chybí tomu ještě jedna podstatná ingredience - vlastní zpěv :D

Krásná myšlenka a nápadité provedení.

Legendární nahrávka. Jak se někdo, kdo se pohybuje v kruzích kde se o poezii vůbec nikdo nezajímá dostane k poezii? Třeba díky Mišíkovi. Ohromnej kus práce pro mne udělal Vladimír Merta, především mě přitáhl k Dykovi. Já si občas něco přečtu a užiju si to. Musím si vybrat něco co mi padne do nálady.

puero: Sedmdesátá léta, nejspíš. Mám to doma na vinylu. Když jsem to sem vkládal napadlo mne, že se mi to jako báseň líbí ještě víc jak písnička. Na to jsou Psanci dobrý.

Dělník ve starém saku? Jak je ta báseň stará? (Nebo přesněji, o jaké době se tam píše?) Žiju na Ostravsku, ale dělňasa ve starém saku jsem ještě neviděl (leda dělníka dávno dávno v důchodu).

Vždycky, když je zmínka o dělnických stereotypech, vzpomenu si na ten slavný Monty Pythonovský skeč Nothern Playwright, kde je všechno obráceně a dělnické prvky odráží postava otce básníka a dramatika (Graham Chapman), který se pohádá s navrátivším se synem horníkem (Eric Idle) https://www.youtube.com/watch?v=YPSzPGrazPo. Ten dělnický stereotyp má tak pevné kořeny, že jsou na něj parodie.