někdy po nemoci
a že je to jen pocit
být jenom trochu ožralí

a bez emocí
někdy nejdou
zhasnutí lidi zastavit

Docela mě to oslovilo, zvlášť ta sloka začínající "Žijeme sami opuštění ve svých ulitách." Lidé jsou různí a vyjadřují se různě. Je jedno, zda jsou to slzy, smajík ":'-(", doslovné "cítím smutek" nebo méně zřejmé "bolest v srdci". Všechna tato vyjádření jsou vyjádření téhož v různých "jazycích" (různým způsobem), a když člověk rozumí jazyku druhého člověka, může s ním alespoň částečně sdílet jeho vědomé prožitky a už není tak sám. Jenže na to, aby to člověk uvedl do praxe, potřebuje někoho, kdo ho bude poslouchat a kdo mu porozumí a odpoví.

Korektoři to mají těžké, zvlášť když si autor (ať už pan či paní) vymyslí svoje vlastní jazykové modifikace a detailně je popíše (což je můj případ) a korektor se je musí naučit jen pro korekturu textů konkrétního autora.

Souhlasím se Severákem, zápisek byl i pro mě poučný.

velice povedené :) Fakt!

ThePočly: děkuji
štiler: zajímá a nemyslím, že to jsou blbosti. vlastně s tím docela souhlasím.

štiler: to není :-) to je asi jako dalnice a okreska :-D

Hmmm..... Není to úplně ono, ale mám k tomu blízko. Ale přeci jen... je to jiný. V tomhle jsem se ještě úplně nenašla.
Nicméně dobře napsáno

Kdo jsou ti normální? Věř, že normální lidi jsou vytvoření dnešním průmyslem a veškerými lákadly současnosti. Ignoranti, které zajímá jen to, co jim někdo vmete pod rypák. Nemusí být takoví, ale neubránili se a teď si myslí, že žijí, ale oni nežijí. To nemůže být život. Na druhou stranu - jsou svým způsobem šťastní. Zaujaly mě tvoje myšlenky, protože mi něco připomínají a zároveň mě v nich něco pobuřuje. Nejspíš tě to nezajímá a já píšu blbosti, ale
24.4.2014 byl strašný den, tak jsem se trochu nechal unést a prostě ten komentář napsal.

díla nebo deník, vždyť je to stejný

Severak: zde, jelikož nesmim publikovat normální cestou...jsem nucen psat do deníku kde to nikdo nečtě téměř a nepočíta se mi to do děl. Proč? protože musim psat tolik komentařu kolik mam děl, nesmysl.

Nejpovedenější je asi ten název

Souhlasím s Homérem.

Vedro je nepříjemné a člověk pak píše věci, které nemají takovou uměleckou hodnotu jako většina jeho tvorby, nicméně i to může být dobrý začátek něčeho nového. Právě jednoho takového dne, když bylo snad ještě větší vedro než dnes, jsem začal psát svůj seriál Calenwen a Elenwen z prostředí Lineage II. První epizoda ( http://ekrejcixf.sweb.cz/calel1.htm ) je jasnou ukázkou, jak píšu, když je takové vedro. Nicméně začátek to byl dobrý a další epizody už jsou lepší.

Mimochodem, ta píseň je moc pěkně vybraná; skvěle vystihuje pocity z toho vedra, jak textem, tak hudbou.

kde je totalitní režim? (možno odpovědět do PM, mě to fakt zajímá)

Hm... nejsem alkoholik, takže nemohu říct, že by mi to něco řeklo, nicméně na něco podobného jsem narazil v "Průvodci po Zeměploše" (což je mimochodem jedna z mých oblíbených knih), jde o klačskou kávu:

----
Klačská káva. Velmi silná. Netrénovaným žaludkem projde jako rozpálené kuličkové ložisko rozteklým máslem. Tato podivná, silná odrůda se pije ze šálků velikosti náprstku. Nejenom, že vás vystřízliví, ona vás prožene skrz střízlivost až na druhou stranu, kde spatříte vesmír zbavený veškeré mlhy pohodlných iluzí, které si kolem sebe lidé obvykle vytváří, aby se nezbláznili. Milovníci kávy se před jejím pitím preventivně opíjejí do němoty. Mezi klačské kávy patří Kudrnatá hora normál a Rudá poušť speciál.

Pratchett, Terry: Průvodce po Zeměploše. Talpress. Praha, 2006.
----
Jako protilátka se používá nápoj "atropa", který se vyrábí z kaktusové šťávy a jedu škorpionů.

Severak: Máš pravdu. Děkuji za komentář.

Severak: Dlouhá pátračka se strejdou Googlem, ale nakonec to bylo docela jednoduché. Chytil jsem knihu ke stolu a hřbet nařezal zubatým nožem. Cca tak 2mm hluboké zářezy a asi 1cm od sebe. Pak jsem každou drážku namazal lepidlem a provázal režnou nití. Nakonec celý hřbet znovu namazat lepidlem a proužek látky. "Evuala" a dílo je na světě :)

óooo, čistá závist! jak jsi to svázal?

i rozděluje, viz spartu a slávii

V podstatě souhlasím. Snažím se posouvat své hranice, utvářet svoji identitu a nestydím se za to, ale problém je pak s prezentací. Líbilo by se mi znát způsob, jak se prezentovat komplexně ve vší své složitosti, ale narážím na to, že s přiblížením se k tomuto cíli stoupá dojem odlišnosti, který na ostatní působí odpudivě, a také obsáhlost takové prezentace.

Člověk asi podvědomě inklinuje k jednoduchosti a systém "škatulek", jakkoliv mi není sympatický, mu iluzi takové jednoduchosti poskytuje. "Jsou jen muži a ženy. Muži jsou takoví, ženy jsou takové. Nikdo další." Jistě, člověk ve společnosti potřebuje vodítka, ale neměl by se těmi vodítky svazovat.

Můj pokus o sebedefinici pomocí škatulek ( http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=3386-too-many-people ) dopadl tak, že je jich poměrně značné množství a každá mě popisuje jen z malé části a ani všechny dohromady nedávají dokonalý obraz.

V dnešní informační společnosti člověk nemůže být všeobsáhlý, lidé jsou přehlceni informacemi a mají tolik možností a potenciálních zájmů, že se musejí omezit na určité oblasti a pouze těmi se zabývat víc do hloubky. O ostatních oblastech mohou mít jen základní představu.