Amelie M.: To, že naši rodiče, jsou "stará generace" je dobré vysvětlení. Souhlasím.

Myslím, že bratrancovo chování může být alespoň zčásti způsobeno i jeho situací. (Neznám ho, takže teď budu trochu spekulovat.) Je mladší než sestřenice, a má tedy blíž k pubertálnímu "období revolty", které takovéto sobecké chování podporuje; asi je ještě ve věku, kdy není dostatečně samostatný, má nedostatek sebedůvěry a potřeboval by se opřít o blízké lidi, tedy hlavně o rodiče, jenže ti ho podpořit nedokážou, a tak je v tom sám a musí ho to trýznit a pak se nedivím, že vinu za tento stav svádí na své okolí a všechny, kdo jsou zrovna v dostahu. Nesnažím se ho omlouvat, určitě není správné, že se tak chová, a bylo by pro něj i okolí lepší, kdyby se choval jinak, jen říkám, že z psychologického hlediska jeho chování (pokud platí moje spekulace) asi chápu.

Myslím, že Tě chápu docela a souhlasím. Umíš se velmi pěkně vyjadřovat a máš praktické zkušenosti, které mi chybí. Děkuji, že ses se mnou o tyto zkušenosti podělila. Také mi otevíráš nové pohledy na svět a moc si toho vážím. :)

Orionka: Hm, příliš zvláštní zážitek, který ještě nemám zpracovaný.
Díky za schovívavost .)

musel jsem si to 3x přečíst ... svatá pravda ;)

Zřejmě je to hodně osobní, tak nevím, jestli si mám troufnout komentovat. Ale vnímám tam rozpor - přesvědčuješ se rozumem, že je to požehnání, ale přitom cítíš, jak to bolí.

Tak ta se ti povedla :)

Děkuji za upozornění. S tou rytmikou se moc netrap, ani já se netrápil :)

Hezký nápad. Jenom pozor na překlep - odvážným jsi. A nějak mi to nesedí rytmicky, možná blbě čtu.

Singularis: ano, s těmi ženami máš pravdu, ale to není nic proti tomu, co jsem řekla já.. i to patří do mé odpovědi :) a jaroušek je gay.. takže ho vnímáme tak nějak trošku zženštile.. on se tak i chová.. v přítomnosti muže, který je na ženy, bychom si takhle pusu na špacír asi nepustily :))

díky, za vysvětlení pojmu konotace, už jsem se lekla, že jsem úplně blbá :)) nakonec je blbá wiki, to se mi ulevilo :))

MtF.. víš.. obecně si myslím, že je hlavně průšvih v tom, že naši rodiče, jsou ještě "stará" generace, s jinými pravidly a náhledem na svět.. i mnozí z našich současníků, jsou uvízlí ještě kdesi tam, kde naši rodiče.. někteří ale, už jsou mnohem dál a akceptují mnohem snadněji odlišnosti..

řeknu ti svou zkušenost

myslím, že jsem víceméně tolerantní.. pokud je někdo odlišný, nejsem z těch, kdo by se tomu nějak výrazněji vysmívali nebo si ťukali na čelo..

mám bratrance, který se stal před rokem (či dvěma, už nevím), ženou.. ten přerod trval dlouho a můj strejda s tetou, jeho rodiče, to naprosto zdrtilo.. jsou to úžasní lidé, ale tohle je položilo do kolen.. prostě to nechápou a nikdy asi nepochopí, snaží se ho respektovat, ale přesto ho nedokáží oslovovat "moniko", jak si přeje, ale stále je pro ně "martin"..

já osobně, mám také problém, mít ho za ženu.. a raději ho neoslovuji vůbec.. kdyby se jmenoval "martina", asi by to pro mě bylo snazší.. ano, ač jsem tolerantní, musím uznat, že když je to takhle blízko, najednou to ve mně vězí a hlodá.. a přemýšlím, jestli je to "normální".. ale, upřímně myslím, že to, že mi to nepřijde "normální", je způsobeno jejím chováním, chová se totiž jako kráva.. jenom po nás štěká, jak jsme netolerantní a zlí.. a přitom nám nedala prostor, se s tím sžít.. pořád jenom řeší sebe a nechápe, že i okolí se s tím potřebuje srovnat.. přitom se jí snažíme opravdu vycházet vstříc..

asi před půl rokem přišla moje sestřenice, které je čtyřicet s tím, že by chtěla být muž.. doteď byla lesbického zaměření a my jí tak brali v pohodě, bylo to snazší, než komplet přeměna bratránka.. na druhou stranu, když řekla, že chce být muž.. u ní nejsem tak v rozporu, jako s ním/ní - baví se o tom s námi otevřeně, naslouchá nám, my nasloucháme jí.. a je to jiné.. nestaví nás automaticky do pozice odsuzujících a nechápavých.. ale vnímá nás.. i to, že pro nás to také není snadné.. no a je renata a říkáme jí "rendo".. její přístup je mnohem lepší a usnadńuje to život jak jí, tak nám..

a co jsem tím vlastně chtěla říct? že je snadnější být tolerantnější k cizím, než k vlastním.. a že hlavně i ti odlišnější, by měli být tolerantní k těm běžnějším a uvědomit si, že to není snadné ani pro jednu stranu :-) snad mě trošku chápeš..

Lenča: Děkuju. Jsem rád, žer se Ti líbí! :-)

Jé, to je krásná óda :)

Orionka: Tak koukám, že jsem na konec alexandrínu nenapsal obligátní: pokračování v neděli (a bajka). Takže vlastně plaším zbytečně, i když ne, už jsem to na dotaz, kdy a co bude dál, avizoval.

Tvoříš bajku? To je náhodou zajímavý útvar, jednu mám kdesi zapsanou, o valachovi a dostihovém koni nebo tak nějak. Byl to tenkrát úkol... moje první úloha po děsně dlouhých letech, tak mě i bavila :).

Amelie M.: Teď mě napadlo, že ty Hovory o H vlasně nebyly v nepřítomnosti mužů, takže tento příklad beru zpět.

Amelie M.: Myslím, že rostliny emoce asi necítí, a pokud snad nějaké ano, určitě úplně jiné než ty, které cítí lidé.

Děkuji za ty výhrady k zápisku VKate. Dávají smysl a jsou pro mě zajímavé. :)

Amelie M.: Děkuji za odpovědi. :-)

- Ke komunikaci žen: Já myslím, že těch rozdílů bude víc. Připadá mi, že ženy v nepřítomnosti mužů asi víc spoléhají na různé nevyřčené modely chování. Např. v knize "Jsem tranďák" popisuje Tereza Spencerová (MtF transsexuál), jak už jako žena navštívila kadeřnictví a kadeřnice probíraly, jak se jim který muž líbí (sexuálně), a když přišel zákazník-muž, okamžitě (bez zřejmé domluvy) přešly na téma móda. Nebo třeba hrají takové "hry" jako jsi zaznamenala ve svém díle http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=29816-hovory-o-h-hospoda .

- Co za pocity..., Proč je tak těžké...: Souhlasím.

- Konotace: Ta definice na Wikipedii je hrozná, sotva jí rozumím i já. Konotace je podle mě vedlejší význam či zvyklost, která ovlivňuje chápání významu určitého slova. Např. když řeknu "Můj muž se rozhodl, že mě opustí.", konotací slova "muž" v tomto významu je předpoklad, že já (osoba, která větu říká) jsem žena. Nebo třeba nedávno mi rodiče řekli, že slovo "potomek" pro ně má jakési negativní zabarvení - neřekli by "Milujeme našeho potomka, protože on je to nejdražší, co máme." (Mimochodem, odstraňování konotací je hlavním cílem politické korektnosti.)

- Není schopnost...: Souhlasím.

- Je zvuk...: Také si myslím. :-)

- Proč vadí MtF...: Byla to konkrétní zkušenost autora v knize "Jsem tranďák" a potvrdila se mi v mé vlastní rodině: Když jsem si pořídil/a nějaké dámské boty, silonové podkolenky, chtěl/a si nechat narůst dlouhé vlasy apod., otci to vadilo mnohem víc než matce, přestože on je normálně mnohem flegmatičtější.

- Jak zjistit...: Děkuji. Budu nad tím uvažovat a možná zkusím alespoň u těch věcí, které považuji za důležité, žádat i o negativní vyjádření.

Jak spolu ženy komunikují v nepřítomnosti mužů? // myslím, že si z nich více dělají legraci, když nejsou poblíž.. ale není to myšleno zle :)

– Co za pocity prožívá muž, když jsou zpochybněny jeho schopnosti? // to netuším, nejsem muž, ale možná je nakonec jedno, zda muž nebo žena, každý se k tomu postaví po svém.. záleží na míře sebevědomí (zdravého či nezdravého), záleží, kdo, jak a co přesně zpochybnil a tak podobně..

– Proč je tak těžké porozumět druhým lidem? // jednoduše proto, že do nich nevidíme a i když můžeme mít pocit, že jsou nám podobní, tak to tak být zdaleka nemusí

– Jak vznikají konotace slov? // co je konotace? :) přiznávám se, že jsem toto slovo už někde potkala, nicméně jeho význam jsem si musela vyhledat.. už vysvětlení pojmu "konotace", je pro mě poměrně složité na to, abych se k tomu mohla nějak smysluplně vyjádřit..

– Není schopnost chápat metafory spíš matoucí, než že by pomáhala porozumění? // otázkou je, zda vůbec metafory opravdu chápeme.. metafora se někdy může dát vysvětlit více způsoby, dá se tedy vůbec říct, že byla opravdu správně pochopena? .. jinak bych na tvou otázku odpověděla - ano, je matoucí

– Jak v českém jazyce elegantně vyjádřit příslušnost osoby k jinému genderu než mužskému či ženskému? // hmm.. to by mě taky zajímalo :)

– Je zvuk gramofonové desky v něčem lepší (příjemnější) než stejný zvuk kvalitně zaznamenaný analogově (na pásku) či digitálně (CD/WAV)? // pokud nezapojíš další smysly, krom sluchu, tak asi ne..

– Lze na gramofonovou desku zaznamenat bílý šum? // netuším..

– Kolik procent jednovaječných dvojčat běžně nosí stejné oblečení? // možná, že by se na to našel někde nějaký průzkum..

– Proč vadí MtF transsexualita víc otcům než matkám? // proč myslíš, že vadí více otcům?

– Jak zjistit, zda některé mé literární dílo (či webové stránky) čtenáře-ženy či čtenáře-muže neodpuzuje či neznechuchuje? (Sami mi totiž takovou věc nenapíšou a raději půjdou jinam.) // ano, většinou takoví čtenáři odejdou, až na pár hádavých, kteří potřebují za každou cenu někde nechat svou znechucenou stopu, a dál se tím nezabývají, proč taky plýtvat energií na něco, co mě nějakým způsobem odpudilo, ale nestojí na tom svět? možná by se to dalo zlepšit tím, že jednoduše budeš u každého díla či na webu se zájmem žádat i o negativní vyjádření.. ale ve velký úspěch nedoufám :) mě by spíš zajímalo, kolik lidí, kterým se má díla či web líbí, mi zanechá po sobě nějakou stopu s jejich dojmem z nich..

Singularis: naprosto smekám před tvými odpověďmi!! mají hlavu a patu a jsou velmi, VELMI zajímavé..

s těmi květinami jsem tu otázku položila špatně.. tím "živé", jsem myslela, zda cítí nějaké emoce.. :)

moc se mi líbí tvá odpověď na to, co je bůh.. a co cítí lidé během válek..

k tomu, co znamená milovat, mám výhrady.. já s VKate nesouhlasím.. píše:

"Víte, co to znamená milovat? Když při pohledu na to, co milujete, se vám rozbuší srdce, když bez toho nedokážete vydržet a odpočítáváte každou vteřinu do doby, než se k sobě vrátíte. Když bez ohledu na to, kolikrát vám bylo ublíženo, kolikrát jste byli raněni, se i tak pokaždé vrátíte zpět, pokaždé o něco silnější a odhodlanější než před tím. Když víte, že to má smysl, že to je součástí vašeho života, když vám to změní život a je to už na vždy vaší nedílnou součástí. A i přestože si to často neuvědomujete, neskutečně vás to naplňuje a vy víte, že každou chvíli chcete a máte takto prožívat právě tady a teď. To pro mě znamená láska bez ohledu na to, jestli miluji něco nebo někoho. Důležité je, že MILUJI."

_________

myslím si, že to, co v úvodu popisuje, je jen počáteční zamilovanost, práce chemických reakcí, probíhajících v lidském mozku.. jsme zaslepení a srdce nám buší a celý svět je růžový.. všichni to známe.. časem se tyto smysly ale otupí a přijde na řadu reálný stav a teprve tady, nastupuje to pravé slova smyslu "milovat" .. to, když mě potěší, že toho druhého zase vidím, to, když mě potěší, že ho mohu nějak potěšit já, to, že se mu snažím neubližovat a to, že jsem tolerantní k jeho někdy horším náladám.. to, že je mi s ním prostě dobře..

ze slov VKate mi vyplývá, že pro ni znamená milovat, nechat si i permanentně ubližovat a toto přecházet.. to ale není zamilovanost, to je spíš závislost a už hraničí se ztrátou pudu sebezáchovy.. víš, změnit život ti může i špatný člověk.. a pochybuji, že někoho naplňuje, nechat si někým ubližovat.. tady vidím její úvahu trošičku v rozporu..

dle mého není důležité, že miluji, ale KOHO miluji a zda si tu lásku zaslouží a zda ji alespoň v nějaké míře přijímá a opětuje.. :)

díky za zastavení! :)

Myslím, že děti si kladou spoustu takových zvědavých otázek. Jako dospělí toho už ví víc a na řadu z nich si dokážou odpovědět nebo odpovědi najít, ale určitě ne na všechny. Pokusím se alespoň na to, co vím, odpovědět:

„Jak může slepicím chutnat červ nebo žížala? Bluee!“ -- Chuť se může výrazně lišit. Třeba mně v dětství připadala růžičková kapusta nechutná, ale dnes je to pro mě pochoutka.

„Jsou rostliny živé?“ -- Ano, jsou. Rostou, mají metabolismus, dýchají, reagují (třeba slunečnice se otáčí za světlem) atd.

„Kolik právě TEĎ asi zemřelo na světě lidí?“ -- Otázka na "právě teď" není úplně korektní, protože je to nekonečně krátký okamžik, ve kterém se proto nemůže nic stát. Kdyby otázka zněla, kolik zemře lidí za 24 hodin, dalo by se to zhruba odhadnout: řekněme, že průměrná délka života je 70 let, což je zhruba 25 568 dní. Na světě je zhruba šest miliard lidí, kteří se za tuto dobu musejí obměnit, takže to vychází na 234 668 mrtvých denně (v přepočtu na jednu sekundu je to 2,716 mrtvého).

„Kolik lidí teď někde trpí?“ -- Určitě víc, než si myslíme.

„Existuje štěstí?“ -- To závisí na tom, jak si ho přestavujeme. Pokud budeme dost skromní, abychom se smířili s tím, jak štěstí ve skutečnosti vypadá, bude pro nás existovat.

„Co cítí lidé během válek?“ -- To ani tak nezáleží na tom, zda je válka, ale spíš na tom, co prožívají. Jinak se cítí mírumilovný civilní obyvatel, jinak generál na vzdálené základně, jinak vojín v první linii, na kterého zrovna střílejí, a jinak divák televizního zpravodajství, který o tom jen poslouchá zprávy.

„Jak může někdo postrádat rodičovský pud?“ -- Lidé jsou velice různí, a to už od narození. Někomu třeba chybí část těla, jinému může chybět nějaká schopnost či pud. (Pokud vím, rodí se i dost lidí s postižením neslučitelným se životem, kteří pak hned zemřou.)

„Kdo je Bůh? Co je Bůh?“ -- Já myslím, že Bůh je literární postava, která dala spoustě lidí naději a vnitřní sílu. (A řada jiných lidí našla způsob, jak toho zneužít...)

„Jak někdo přišel na to, že se dá vyrobit elektrika?“ -- Pokud vím, přišel na to Alessandro Volta. Přečti si na Wikipedii život Luigi Galvanniho, tam je celý příběh i přesná odpověď na tvoji otázku: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luigi_Galvani&oldid=12
393982#.C5.BDivot

„Jak to, že mrakodrapy nespadnou?“ -- Jejich nosné jádro je tak pevné, že vydrží všechnu zátěž, které je běžně mrakodrap vystaven.

„Kde se vzalo tolik jazyků a nářečí?“ -- Já myslím, že lidé si používaný jazyk přizpůsobovali svým potřebám, a protože spolu na větší vzdálenost moc nekomunikovali, zůstávaly změny lokální pro určité oblasti.

„Taky se ostatním tak blbě vstává do práce?“ -- Jak komu. Mně třeba ne.

„Děsí i jiné lidi, že dřív, než si budou moct dovolit užívat života, tak to s nima sekne?“ -- Někdo nad tím nepřemýšlí, někoho to děsí, někdo se tím jen trápí, někdo se s tím snaží něco dělat, ... Lidé jsou různí.

„Co je to strach?“ -- Strach je jedna z vývojově nejstarších lidských emocí, jejímž účelem je chránit člověka před nebezpečím. V prostředí, kde člověku reálné nebezpečí nehrozí, může začít představovat problém.

„Jak to, že Slunce neshoří?“ -- Shoří. Jen mu to ještě docela dlouho potrvá. (Svíčka také jednou dohoří, i když se na první pohled zdá, že jí neubývá.)

„Že je Země tak veliká?“ -- Možná proto, že jsme tak malí.

„Existuje nekonečno?“ -- Ano, existuje.

„Co znamená milovat?“ -- Na tuto otázku již odpověděla VKate: http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=2211-milovat-koho-co

Lenča: To se stává hodně často, že se něco stane a nikdo to Turnerovi neřekne. :)

Třeba se přece jenom něco stalo, jen ti to "zapomněli" oznámit :D