Jak spolu ženy komunikují v nepřítomnosti mužů? // myslím, že si z nich více dělají legraci, když nejsou poblíž.. ale není to myšleno zle :)

– Co za pocity prožívá muž, když jsou zpochybněny jeho schopnosti? // to netuším, nejsem muž, ale možná je nakonec jedno, zda muž nebo žena, každý se k tomu postaví po svém.. záleží na míře sebevědomí (zdravého či nezdravého), záleží, kdo, jak a co přesně zpochybnil a tak podobně..

– Proč je tak těžké porozumět druhým lidem? // jednoduše proto, že do nich nevidíme a i když můžeme mít pocit, že jsou nám podobní, tak to tak být zdaleka nemusí

– Jak vznikají konotace slov? // co je konotace? :) přiznávám se, že jsem toto slovo už někde potkala, nicméně jeho význam jsem si musela vyhledat.. už vysvětlení pojmu "konotace", je pro mě poměrně složité na to, abych se k tomu mohla nějak smysluplně vyjádřit..

– Není schopnost chápat metafory spíš matoucí, než že by pomáhala porozumění? // otázkou je, zda vůbec metafory opravdu chápeme.. metafora se někdy může dát vysvětlit více způsoby, dá se tedy vůbec říct, že byla opravdu správně pochopena? .. jinak bych na tvou otázku odpověděla - ano, je matoucí

– Jak v českém jazyce elegantně vyjádřit příslušnost osoby k jinému genderu než mužskému či ženskému? // hmm.. to by mě taky zajímalo :)

– Je zvuk gramofonové desky v něčem lepší (příjemnější) než stejný zvuk kvalitně zaznamenaný analogově (na pásku) či digitálně (CD/WAV)? // pokud nezapojíš další smysly, krom sluchu, tak asi ne..

– Lze na gramofonovou desku zaznamenat bílý šum? // netuším..

– Kolik procent jednovaječných dvojčat běžně nosí stejné oblečení? // možná, že by se na to našel někde nějaký průzkum..

– Proč vadí MtF transsexualita víc otcům než matkám? // proč myslíš, že vadí více otcům?

– Jak zjistit, zda některé mé literární dílo (či webové stránky) čtenáře-ženy či čtenáře-muže neodpuzuje či neznechuchuje? (Sami mi totiž takovou věc nenapíšou a raději půjdou jinam.) // ano, většinou takoví čtenáři odejdou, až na pár hádavých, kteří potřebují za každou cenu někde nechat svou znechucenou stopu, a dál se tím nezabývají, proč taky plýtvat energií na něco, co mě nějakým způsobem odpudilo, ale nestojí na tom svět? možná by se to dalo zlepšit tím, že jednoduše budeš u každého díla či na webu se zájmem žádat i o negativní vyjádření.. ale ve velký úspěch nedoufám :) mě by spíš zajímalo, kolik lidí, kterým se má díla či web líbí, mi zanechá po sobě nějakou stopu s jejich dojmem z nich..

Singularis: naprosto smekám před tvými odpověďmi!! mají hlavu a patu a jsou velmi, VELMI zajímavé..

s těmi květinami jsem tu otázku položila špatně.. tím "živé", jsem myslela, zda cítí nějaké emoce.. :)

moc se mi líbí tvá odpověď na to, co je bůh.. a co cítí lidé během válek..

k tomu, co znamená milovat, mám výhrady.. já s VKate nesouhlasím.. píše:

"Víte, co to znamená milovat? Když při pohledu na to, co milujete, se vám rozbuší srdce, když bez toho nedokážete vydržet a odpočítáváte každou vteřinu do doby, než se k sobě vrátíte. Když bez ohledu na to, kolikrát vám bylo ublíženo, kolikrát jste byli raněni, se i tak pokaždé vrátíte zpět, pokaždé o něco silnější a odhodlanější než před tím. Když víte, že to má smysl, že to je součástí vašeho života, když vám to změní život a je to už na vždy vaší nedílnou součástí. A i přestože si to často neuvědomujete, neskutečně vás to naplňuje a vy víte, že každou chvíli chcete a máte takto prožívat právě tady a teď. To pro mě znamená láska bez ohledu na to, jestli miluji něco nebo někoho. Důležité je, že MILUJI."

_________

myslím si, že to, co v úvodu popisuje, je jen počáteční zamilovanost, práce chemických reakcí, probíhajících v lidském mozku.. jsme zaslepení a srdce nám buší a celý svět je růžový.. všichni to známe.. časem se tyto smysly ale otupí a přijde na řadu reálný stav a teprve tady, nastupuje to pravé slova smyslu "milovat" .. to, když mě potěší, že toho druhého zase vidím, to, když mě potěší, že ho mohu nějak potěšit já, to, že se mu snažím neubližovat a to, že jsem tolerantní k jeho někdy horším náladám.. to, že je mi s ním prostě dobře..

ze slov VKate mi vyplývá, že pro ni znamená milovat, nechat si i permanentně ubližovat a toto přecházet.. to ale není zamilovanost, to je spíš závislost a už hraničí se ztrátou pudu sebezáchovy.. víš, změnit život ti může i špatný člověk.. a pochybuji, že někoho naplňuje, nechat si někým ubližovat.. tady vidím její úvahu trošičku v rozporu..

dle mého není důležité, že miluji, ale KOHO miluji a zda si tu lásku zaslouží a zda ji alespoň v nějaké míře přijímá a opětuje.. :)

díky za zastavení! :)

Myslím, že děti si kladou spoustu takových zvědavých otázek. Jako dospělí toho už ví víc a na řadu z nich si dokážou odpovědět nebo odpovědi najít, ale určitě ne na všechny. Pokusím se alespoň na to, co vím, odpovědět:

„Jak může slepicím chutnat červ nebo žížala? Bluee!“ -- Chuť se může výrazně lišit. Třeba mně v dětství připadala růžičková kapusta nechutná, ale dnes je to pro mě pochoutka.

„Jsou rostliny živé?“ -- Ano, jsou. Rostou, mají metabolismus, dýchají, reagují (třeba slunečnice se otáčí za světlem) atd.

„Kolik právě TEĎ asi zemřelo na světě lidí?“ -- Otázka na "právě teď" není úplně korektní, protože je to nekonečně krátký okamžik, ve kterém se proto nemůže nic stát. Kdyby otázka zněla, kolik zemře lidí za 24 hodin, dalo by se to zhruba odhadnout: řekněme, že průměrná délka života je 70 let, což je zhruba 25 568 dní. Na světě je zhruba šest miliard lidí, kteří se za tuto dobu musejí obměnit, takže to vychází na 234 668 mrtvých denně (v přepočtu na jednu sekundu je to 2,716 mrtvého).

„Kolik lidí teď někde trpí?“ -- Určitě víc, než si myslíme.

„Existuje štěstí?“ -- To závisí na tom, jak si ho přestavujeme. Pokud budeme dost skromní, abychom se smířili s tím, jak štěstí ve skutečnosti vypadá, bude pro nás existovat.

„Co cítí lidé během válek?“ -- To ani tak nezáleží na tom, zda je válka, ale spíš na tom, co prožívají. Jinak se cítí mírumilovný civilní obyvatel, jinak generál na vzdálené základně, jinak vojín v první linii, na kterého zrovna střílejí, a jinak divák televizního zpravodajství, který o tom jen poslouchá zprávy.

„Jak může někdo postrádat rodičovský pud?“ -- Lidé jsou velice různí, a to už od narození. Někomu třeba chybí část těla, jinému může chybět nějaká schopnost či pud. (Pokud vím, rodí se i dost lidí s postižením neslučitelným se životem, kteří pak hned zemřou.)

„Kdo je Bůh? Co je Bůh?“ -- Já myslím, že Bůh je literární postava, která dala spoustě lidí naději a vnitřní sílu. (A řada jiných lidí našla způsob, jak toho zneužít...)

„Jak někdo přišel na to, že se dá vyrobit elektrika?“ -- Pokud vím, přišel na to Alessandro Volta. Přečti si na Wikipedii život Luigi Galvanniho, tam je celý příběh i přesná odpověď na tvoji otázku: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Luigi_Galvani&oldid=12
393982#.C5.BDivot

„Jak to, že mrakodrapy nespadnou?“ -- Jejich nosné jádro je tak pevné, že vydrží všechnu zátěž, které je běžně mrakodrap vystaven.

„Kde se vzalo tolik jazyků a nářečí?“ -- Já myslím, že lidé si používaný jazyk přizpůsobovali svým potřebám, a protože spolu na větší vzdálenost moc nekomunikovali, zůstávaly změny lokální pro určité oblasti.

„Taky se ostatním tak blbě vstává do práce?“ -- Jak komu. Mně třeba ne.

„Děsí i jiné lidi, že dřív, než si budou moct dovolit užívat života, tak to s nima sekne?“ -- Někdo nad tím nepřemýšlí, někoho to děsí, někdo se tím jen trápí, někdo se s tím snaží něco dělat, ... Lidé jsou různí.

„Co je to strach?“ -- Strach je jedna z vývojově nejstarších lidských emocí, jejímž účelem je chránit člověka před nebezpečím. V prostředí, kde člověku reálné nebezpečí nehrozí, může začít představovat problém.

„Jak to, že Slunce neshoří?“ -- Shoří. Jen mu to ještě docela dlouho potrvá. (Svíčka také jednou dohoří, i když se na první pohled zdá, že jí neubývá.)

„Že je Země tak veliká?“ -- Možná proto, že jsme tak malí.

„Existuje nekonečno?“ -- Ano, existuje.

„Co znamená milovat?“ -- Na tuto otázku již odpověděla VKate: http://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=2211-milovat-koho-co

Lenča: To se stává hodně často, že se něco stane a nikdo to Turnerovi neřekne. :)

Třeba se přece jenom něco stalo, jen ti to "zapomněli" oznámit :D

Amelie M.: svět se mění nenápadně...

takže se vlastně nic neděje :)))

mám to naprosto stejně.. ten závěr je naprosto dokonalý..

Zamila: To fakt neumíš odpovědět na jednoduchou otázku? :)
Ale vlastně to je taky odpověď.
U některých lidí je to od ironie k sebeironii dál než na druhý konec Zeměkoule ;-)

Orionka: Myslim, že u Tebe to fakt nemá smysl rozebírat. Seš prostě tak trochu cvok :-)

:)) to je dáno naprostým nepoměrem v kvantitě zúčastněných :D

Tak nějak :))

Zamila: Asi by sis měla ujasnit pojmy, co je to parodie a co plagiátorství ;-)
A mohla bys mi ušlechtile odpovědět na předešlou otázku? Když už mě tady obviňuješ z permanentního kopírování, možná by to bylo slušné.

Orionka: Mě by to nenapadlo ze zcela ušlechtilých důvodů - ty jsou ovšem Tobě naprosto cizí. Cizí slova a myšlenky se nekopírují, je to neslušné, hraničí to s plagiátorstvím. Ty jsi ale fakt marný případ. Prostě jízlivost sama. Škoda slov ...

Tak to máš recht :D

Zamila: Jaké profesionality? Tady jsme amatéři, a to všichni :).
A co ti prosím tě dělám permanentně? :) Já tvoje díla určitě nekopíruji, tohle je jediný případ. Navíc jsem tuhle parodii nezařadila mezi svoje díla a inspiraci otevřeně přiznávám, i s omluvou. Že něco takového nenapadne tebe, ještě neznamená, že to nemůže napadnout nikoho jiného - parodie je běžná součást literatury. Takže mi prosím odpověz, jak jsi to permanentně myslela a kde konkrétně od tebe opisuji. Dík.

Orionka: Ne, chce to kapku profesionality. Mě by ani nenapadlo někomu tu zčásti zkopírovat a trapně zesměšnit báseň, protože tohle se prostě nedělá. Je to jeho nápad, jeho slova, něco jako copyright, chápeš ?? A Ty mi to děláš permanentně. Tohle už je ale fakt trapný. A ano, beru psaní vážně, protože je pro mě důležité. Ty se musíš fakt strašně nudit, popř. vůbec nemáš kde brát inspiraci ...

Zamila: Jaké zas srdeční vlastnictví? :) Napsala jsem parodii na tvoji báseň k festivalu, dala ji jako legrácku do deníku, o nic jiného než pobavení nešlo. A řekla bych, že svůj vliv na moje psaní dost silně přeceňuješ :). PS: Neber se tak strašidelně vážně, chce to kapku nadhledu ;-)

přišel jsem pozdě a ono jeto video nedostupné...škoda :/
P.S.: Ono je to točené v Přerově? To nebydlím moc daleko :)

Jaký je to pro mě úžasný pocit !! Že bys beze mě nenapsala dobrou polovinu děl ! PS: Nauč se nesahat na srdeční vlastnictví. Ne pro každého jsou slova jen slova.