Yasmin: Ahoj, ty mi vždycky dokážeš udělat radost. Nějak těch slov používám čím dál míň :-) Ale myslím, že na takovýhle pocit jich asi není ani víc potřeba. Díky za zastavení a za milý komentář :-)

korálek: Díky, těší mě, že Tě zaujala :-)

vanovaso: Toho si vážím... děkuju :-)

ioreth: Letadlo: Amelie M.: Ahoj, moc sem teď kvůli nedostatku času nechodím, omlouvám se, že reaguju se zpožděním... Děkuju za návštěvu, moc mě těší, že vás těch pár slov zaujalo :-)

ioreth: Ne, to já děkuji... :-)

Moc dobře vyjádřeno. Nejvíc mě dostaly modřiny ve vesmíru. Je to úžasný obrat!

Nikytu: Díky, Niky.

je zvláštní jak člověk nachází rým někde, kde není vidět. děkuji

první a hlavně druhá část posouvá kameny... perfektní.

Lenča: To mě těší. Děkuji. :)

Cecidit angelus: Překrásně děkuji :)

Yana: Děkuji. Je to takový výplod mé podivné mysli při jízdě v autobusu. Chápu. :)

Singularis: minimálně se v daných případech vyskytuje jedna společná hodnota - a to jakýsi fundamentální spor. To by ses divil, jak dokážou spory spojovat lidi (byť dost zvráceným způsobem).

Netuším, jak moc tyto pocity vznikají v hrách. Už hrozně dlouho jsem v žádné nebyl.

Jinak tohoto tématu se pravděpodobně budu držet. Respektive toto téma se celkem úspěšně drží mě.

Anna Wolfgang Havranová: no to si mě fakt dostala... Děkuji!!! :-)

Tato úvaha mě příjemně překvapila, našel/a jsem v ní dokonce i několik myšlenek, které mě ještě nenapadly, přestože o tomto tématu také občas přemýšlím.

Myslím, že hlavní "ingrediencí" vnitřní samoty je absence sdílených hodnot (resp. lidí, s nimiž ty hodnoty sdílíme). Zažije ji třeba ateista, který se z nějakého důvodu ocitne na bohoslužbě v kostele, dívka s femininními zájmy, která studuje v jinak čistě chlapeckém kolektivu, či transvestita přes den v puritánském společenském prostředí. Účinnou zbraní proti ní je sdílená náboženská víra; většina náboženství nabízí dostatečně pestrou množinu hodnot a ideálů v kombinaci se skupinovou identitou.

V podstatě je tak vnitřní samota důsledkem demokracie. Ta by nebyla možná, kdyby si lidé nemohli zachovat i menšinové názory; tyto názory je pak ale vnitřně odcizují od většiny...

Zajímalo by mě, zda a do jaké míry tyto pocity (pocity samoty) vznikají ve virtuálních světech s realistickou počítačovou grafikou (např. Second Life či různé MMORPG). Tam je totiž kontakt lidí (resp. jejich avatarů) mnohem snažší, ale současně i (vizuálně) mnohem bližší realitě.

Určitě v úvahách na toto téma pokračuj. :-)

Zavřete oči, já odcházím. Jen pro ten dnešní den...

tichý souhlas

vždycky je naděje a to mám rád...

Pajalord: Mám husí kůži. Drž se chlape.

Nevím proč, ale když jsem si přečetla začátek, vybavil se mi Erbenův Vodník. Vlastně mi to celé z nějakého podivného důvodu Erbena připomíná.
No, každopádně mě to dostalo. Představa žáby jdoucí po špičkách je tak mile absurdní... Vážně nádherné.