Podíváte se do očí a tolik toho spolu v okamžiku míjení ve zlomku vteřiny prožijete. Moc se mi nelíbí použité rýmování. ale básni rozumím.

Pěkné...

kmotrov: Díky vzácný člověče. Přesně tak to bylo myšleno.

Zvláštní, že v tom nikdo neobjevil milostnou báseň. O tom, že je dvěma lidem spolu vnitřně dobře. V takovém případě můžou cokoli blábolit a je to to nejlepší.
Prima.

Lenča: Moc děkuji za milý komentář.

Dandy: Díky moc.

Duchem stále svěží, jak vypovídají tvá dílka :-) Tak ještě hodně svátků a tvé milé tvorby tady přeji tobě a vlastně i nám, tvým čtenářům ;-)

Gora: Děkuji, možná to až moc prožívám :D

Jsou věci které fungují. Doplňkové barvy, třeba modrá a oranžová, působí příjemně na psychiku, jedna musí mít dominanci. Je to alfa a omega barevné fotografie. Taky zjednodušení. I v tvém zajímavém textu bych zjednodušil.

...Z těch dnů
co už byly
vybavím si
švestkové nebe s pomerančovým západem...
(vypustil jsem to nebe)
...krása
které ujíždím
protože musím?...
Tohle bych vypustil úplně. Nikdy v básni nevyslovuj pocity, čtenář je musí najít mezi řádky.

------------------------------------------

Z těch dnů
co už byly
vybavím si
švestkové nebe s pomerančovým západem

ten kontrast velkoleposti a pakárny hladových chvil...
Z těch dnů
kdy modřiny a nebe hrály stejnou barvou
měly stejné nálady i štětce
zůstalo ve mně
o něco víc

-----------------------------------------------------

Jeden slavný básník řekl, že když napíše báseň odsekává z ní pak druhé hlavy, třetí, čtvrté ruce...

Vítej. Vůbec to není špatný, lehce bluesový nádech, celkem neotřelý. Líbí se mi nedořečenost v:
...který svede do slepý.

Když to rozsekám čte se mi to líp. Třeba takhle:

D
E
F
I
C
I
T
Y
znají zkratky k citům
které sytí

avšak vedou na scestí

kde je další deficit
který svede do slepý

kde je další deficit…

Dokolečka dokola
ochutnávám pocity

jak dorty

dokud nezvracím.

Pěkná báseň.
Tak vše nej k svátku.

Danula: Moc děkuji.

Gora: Velký dík.

Dandy: Gora: kmotrov: Lenča: Psavec: snake_01: Děkuji přátelé haikaři, snad se příští dílo už podaří.

Danula: Díky Danulo. Někdy se vyhýbám i listí, co kdybych ho špatně rozpoznal...

To jsou šoky... dobré, jen příliš popisné na můj vkus.

Skočila do silnice Žabička a už je z ní placička. Představují si tvé umění vyhnout se zabimu lezení. Hezké haiku.

Všechno nejlepší k svátku a moc hezky zrymovany Vinš

Psavec: Dík.

Gora: Rozumím, bylo by to nedořečené. Ale asi by to nikdo nepochopil. Na písmáku to bylo vůbec první dílo vložené do kategorie senrjú. Ta kategorie tu není. Pikantní je, že inspirací byl skutečný zážitek. Byl jsem v drogerii pro destičky na komáry, byl jsem tam sám, prohodil jsem pár slov s prodavačkou (trochu se známe), opřela se o pult takovým způsobem, že doslova nabídla výstřih mým očím. Myslím, že jen chtěla ulevit bolavým nohám.
Dík.