pocitovka

....

od určitý doby mívám strachy...dneska ráno jsem se s jedním takovým probudila

A je mi smutno že slunce nedá mi víc a proto nejsem ještě zralá do Bohnic

...byla jsem v Paříži

/ básně / ostatní / svět /

dneska se dožila stáří jednoho roku...

.. když nevěříš, že hvězdy maj magickou sílu ?

když vás trápí hladomory, války, massmédia, reklama, smrt a spousta nepodstatných věcí...

-nenapadl mě lepší název.. třeba časem změnim-

Radši bez anotace...

chtěla jsem tančit...a pořád chci:)

asi celkem uhozená... ale co víc byste mohli chtít... čtěte pouze na vlastní riziko... nebezpečí újmy na zdraví a životě...

.....

..každej máme svý klišé, nebo snad ne...?

...jen tak...

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

Takový ten prazvláštní pocit, po němž následuje sevření žaludku a nutnost zabroukat si hloupoučkou melodii... Dneska mě zcela čekaně přepadnul, a tak jsem si mimo jiné vybavila i to, co jsem napsala v loni v dubnu.