Povídka využívá jisté mezery v historických dokumentech, týkající se střetnutí husitů s křižáky 14. srpna roku 1431. Tehdy se žoldnéřské vojsko dalo na bezhlavý útěk, když údajně uslyšelo rachocení vozů a chorál "Ktož sú boží bojovníci", takže kališníci měli usnadněnou práci při jeho pronásledování. K fantazijnímu vysvětlení, proč tak zděšeně prchali jako by měli v patách ďábla, jsem napsal níže uvedenou povídku.

Na tuto svou "stařičkou" povídku jsem si vzpomněl při čtení jednoho puerova díla. Snad mě nebude podezřívat z plagiátorství. :-) Pro básníky dodávám, že v povídce je jediná "báseň", kterou jsem kdy napsal - hodnotit její formu a rým ovšem netřeba - je z ní zcela jasné, proč píšu raději povídky a úvahy. :-))