|
věnováno
|
|
|
|
Patetická mravokárnost. Asi jsem starej. A asi mám rýmu. Tak.
|
|
A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.
|
|
|
|
|
|
Panu Patersonovi z filmu
|
|
|
|
Bohužel, někdy to právě takto dopadá... :-(
|
|
Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?
|
|
|
|
nebohéma. díky lakomci za inspiraci.
|
|
|
|
a cesty městy
|
|
Je zvláštní, jak i po odstřihnutí vazeb se snaží loutkář loutkou stále hýbat. To už se ovšem téhle básně netýká. (Je to svým způsobem takový experiment i v rámci grafické úpravy, kterou jsem nikdy předtím příliš nerozvíjel.)
|

