Však víte...

3x5x9.

Hříčka na tři rýmy.

Miniatura.

Motto: Ty jsi švarná, já jsem švarný, jaký jsme to krásný pár! Neříkej, že mám to marný, mám to marný, mám to marný, že jsem pro Tě příliš stár, že jsem pro tě příliš stár... (Jiří Šlitr)

Milý psanče, romantiku nečekej, někdo mě obvinil z monotematismu,takže jsem šla do sebe...hluboko do sebe...až na kost. Očekávám znechucení, očekávám zmrskání, očekávám plodnou diskuzi :)

Vracím se opět k formě, kterou jsem si "vymyslel" a ve které se cítím dobře. Jedná se o tři strofy v pětiverší, schéma ABAAB, přičemž všechny verše mají stejný počet slabik, ale verše A dodržují stavbu DTTT, verše B potom DDD.

Taková rychlá asociace, kterou píšu v tramvaji...

literární inspirace (sorokin a kavafis, sovětská zima a východní církev a řecké... well, řecký ten zbytek)

až na kost

Ojojoj, letní noci..

Jeden z prvních písňových textů. Daktyl.

Volná forma.

Nejsme svatí.

triptych, 3 věci ze sekce H., na písmáku prosinec 2010, nicméně už tehdy to byl archivní výplod - a byla to čirá fantazie ...tam jako Jen tak pro radost a zvlášť, tady pokope, protože tak nějak patří k sobě, pisne k tomu je fajn pustit

:-)