|
kostrbatý shluk myšlenek, který ze mě musel ven
|
|
Snad nastal čas, kdy třeba jít
je a víc nezaclánět tady,
s věčností duši zasnoubit,
ochotně, rychle, bez výhrady...
|
|
Když dva, co se milovali, zapomenou na něžnosti, zbude smrti jen málo, co by jim vzala…
|
|
Motto:
Netřeba dlouhých slov,
když srdce jímá žal,
vzpomínek vrší rov
všemu, cos miloval...
Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...
|
|
Nechal jsem se inspirovat četbou cestopisu a pak i fotkami onoho Ráje...
|
|
Melancholické zamyšlení nad pomíjivostí lidských citů, které jsem kdysi napsal a nyní jsem je objevil, když jsem hledal cosi zcela jiného...
|
|
Ballata (italská balada) > z volné veršotepárny na zadaná slova:
OSUD ŠTĚSTÍ NOC RANDE KAFE
|
|
Rozverná písnička podobná těm, které kdysi prodávali kramáři prostému lidu kdesi na jarmarku...
|
|
Další šok pro vás!
Podle básně kamarádky,
co i tady má své řádky,
jsem svou do komentu psal,
teď i vám na pospas dal...
Možná trochu udiví,
že když o mně každý ví,
že jsem muž, píšu jak žena ,
smutna, žitím unavena...
|
|
Člověk je tvor věčně pochybující...
|
|
ale u mě touha není, jsi mým kamarádem již 11let a nechci to měnit, protože tě ztratím...
|
|
ty zvířecí motivy mě nějak ne a ne opustit
|
|
....
|
|
Některé sny jsou v určitém věku prostě již nepřípustné, protože jen vzbuzují marné naděje. A procitnutí do šedivé reality strašně moc bolí...
|
|
Některé vztahy jsou konečné
|
|
když se láska ztrácí...
|
|
|
|
až roztaji docela...
|
|
Z četby jakési smutné básně na literu na mne padl splín a já tam jako koment vystřihl tohle. I v té původní byl prázdný perón, jenže spíše jako kulisa osamění, prázdnoty...Tohle je i jakási parodie na dnešní divnou dobu!
|
|
|

