Nedávno jsem ji šeptal jedné úžasné dívce do ucha... Čekala na to v šuplíku dlouho....

To, co mám rád, není na prodej za žádnou cenu!

Báseň, která byla původně na Literu, ale po krátké úvaze jsem ji stáhla a dala sem. Je to tu takové komornější a vzhledem k tomu, že je to moje v téhle oblasti prvotina...no, snad mě neukamenujete :)

Přečtěte si to a uvidite.nejsem extra básník

Mám báječnou a velice půvabnou kamarádku, takové milé sluníčko s nádhernýma očima, jejichž svádivému pohledu prostě nikdo neodolá! Kdo do nich pohlédne, ten je ztracen! Takže tahle báseň patří Tobě, kočičko!

byla jednou jedna holčička ... (omlouvám se, ale nemůžu psát jenom pesimisticky:))

... dneska zase trochu jinak ... na tuhle básničku jsem málem zapomněl ...

S ratolestí u dveří? Tomu nikdo nevěří!

?

v myšlenkách

Tohle si chystám do poetického workshopu na saspi, jehož inspirátorkou byla endless! Vlastně jsem to původně už měl jako komentář u jiného dílka, tedy dva komenty, co jsem upravil a spojil v jeden...Šat ušitý ze štičích šupin a tři tečky mají být dle zadání součástí soutěžního dílka! Tak to vymyslela právě endless, stejně jako tady v poslední soutěži jiná autorka... Nechal jsem se tam inspirovat amazonit i několika dalšími...Amazonit je vlastně můj horký favorit na vítězství, já se zúčastňuji spíše pro legraci a abych netrhal partu...;o) Je to jako ta klavírní klání na hudebních večírcích o nichž jsem četl v knize o Bethovenovi! Byl dán základní hudební motiv a Mistři jej sami rozvíjeli... Takže se zkuste vžít do duše zamilovaného vodníka...

Na prahu nového roku přeji všem, aby nesmírná Láska, ta pravá a jediná, která je bez váhání schopna všech obětí, vstoupila do jejich života a provázela je v dobrém i zlém. A aby našla trvalý domov v obou milujících srdcích!

Po dlouhé době ryju sama v sobě... A našla jsem jednu rádobyrýmovanou...

mlha

Přesměrováno z literu... Snílci vyznávají lásku něžně a jemně, jakoby hladili okvětní lístky máků...

... miluji tě, Funíku... :)

Pod stínem černým se bílý ukrývá. Uvidět ho můžou jen dva páry očí, očí těch, kteří dokázali vlastním žárem spálit bílé stíny šedých lišajů. Vše splyne v jediný celek vzájemného poznání. Ostatní nikdy neuvidí, co viděli jsme my a nepochopí nic,dokud se nesetkají s vlastním bílým stínem a stínem druhého.

věnováno ... ani nevím komu. Trochu jednomu klukovi z kavárny, trochu Andělovi... trochu kytaristovi. prostě věnovaná. a je to úplná fikce.

Láska je mocná čarodějka!