Poslední díl povídání, postřehů a fotografií z prvního čtyřdenního pobytu.

*čaj z krotonu taky ujde*

Další kousek z Daniely

...jsem to já, kdo žalostně chybuje a přitom obrázky maluje... neviditelnou puškou... zastřel mě mojí vlastní tužkou...

A jak to máte vy?

Jedna ze silnějších věcí....

...patetická kyselost s přísernými rýmy...deltou snů tiše pluje rakev dnů...

Každý ho máme a lze ho vnímat v tolika rovinách. Jenže já dokážu myslet na tělo jen s odporem. Nemám ráda jeho projevy, jeho slupkovitost, která z nás dělá jen pochodující fasády, co vypadají jedna od druhé víc než podobně, a úplně nejhorší je ta moc, kterou nám zdánlivě dávají, totiž moc hodnotit ostatní po několika málo vteřinách.

Toulky časem.

Odpusťte mi toliko běžné téma, dnes jsem potřebovala terapii :)

Hajný ulovil mladou laňku, takže může být z výsledkem celkem spokojený.

....