 01.04.2020 2 417(11) 0 |
pojďme na víno přes skype
všechno ti povím bez příkras
uvidíš na dálku mý kočky
ptají se na tebe
ještě si vzpomínaj
jak jsme je vyděšené nesly k nám
jak v nich hrkalo v tunelu metra
jak se sobě navzájem nechtěly dívat do očí
"a s tímhle cvokem teď mám žít?"
Bruncvík kňoural a bál se změny
bojoval na mém rameni o delší pouť
má náruč ho ještě nehřála
nechtěl se mnou mít víc než pár chlupů které vyperu
tenkrát netušil
jak moc se ho naučím milovat
prý se dá žít v 3 + 1 sám
stačí hranatý pohled do kraje
ten pohled teď
musí stačit všem
ale já si přivlekla své kočky a taky Tomáše
máme sebe a tím pádem zatím nehniju
tak pojďme na to rozmazané víno přes ten pitomý skype
ještě pracuješ a tak bys mi mohla říct
kolik světa tam venku ještě bojuje
o jaro - o večeři - skákacího panáka pro děti
o čem si vypráví milovníci zvířat
který zákazník se zase bezostyšně ztrapnil neznalostí
propíchla zase nějaká ryba akvaristovi pytlík ploutví?
nejvtipnější přece bylo
že to ten pán myslel vážně
víš
já teď nemám výhled dál než na stavbu a parkoviště
v noci ale jezdívám k moři nebo do pralesa
pořád někam jedu a tankuju a slibuju že se nikdy nevrátím
dneska mě třeba
navštívil pán s obříma ušima a cestovaly se mnou ženy
všech věků a národností
nerozuměla jsem jim ale všechny jsme se smály
padaly jsme na sebe když řidič prudce brzdil
jely jsme daleko
pryč od suti
pryč od pána s velkýma ušima
no a teď
až mi zavoláš a já ochutnám svý víno
a ty svoje
promítnu ti výhled na tu odpudivou panelovou věž
na dělníky jejichž helmám se chichotá jakákoli myšlenka
bubnují
zajímají mě
co cítí? kam se vracejí? mají ženy a děti?
bojí se v temných chodbách opuštěné věže?
dýchají prázdné byty po těch předchozích?
i kočky to zajímá
výhled z našich oken je za ta léta nikdy nezklamal
ale pro mě svět není za okny
je někde uvnitř a pořád se rozpíná a na všechno za oknem
se dennodenně ptá
těším se až mi zavoláš
pořád nám patří hospoda u Ztraceného ráje
Záletná Sova
Stromovka
a všichni které milujeme a které v tom bludišti nemůžeme najít
připíjím na zdraví
svět je v nás
a ten okolní na nás počká
Jano
naivně tomu věřím
všechno ti povím bez příkras
uvidíš na dálku mý kočky
ptají se na tebe
ještě si vzpomínaj
jak jsme je vyděšené nesly k nám
jak v nich hrkalo v tunelu metra
jak se sobě navzájem nechtěly dívat do očí
"a s tímhle cvokem teď mám žít?"
Bruncvík kňoural a bál se změny
bojoval na mém rameni o delší pouť
má náruč ho ještě nehřála
nechtěl se mnou mít víc než pár chlupů které vyperu
tenkrát netušil
jak moc se ho naučím milovat
prý se dá žít v 3 + 1 sám
stačí hranatý pohled do kraje
ten pohled teď
musí stačit všem
ale já si přivlekla své kočky a taky Tomáše
máme sebe a tím pádem zatím nehniju
tak pojďme na to rozmazané víno přes ten pitomý skype
ještě pracuješ a tak bys mi mohla říct
kolik světa tam venku ještě bojuje
o jaro - o večeři - skákacího panáka pro děti
o čem si vypráví milovníci zvířat
který zákazník se zase bezostyšně ztrapnil neznalostí
propíchla zase nějaká ryba akvaristovi pytlík ploutví?
nejvtipnější přece bylo
že to ten pán myslel vážně
víš
já teď nemám výhled dál než na stavbu a parkoviště
v noci ale jezdívám k moři nebo do pralesa
pořád někam jedu a tankuju a slibuju že se nikdy nevrátím
dneska mě třeba
navštívil pán s obříma ušima a cestovaly se mnou ženy
všech věků a národností
nerozuměla jsem jim ale všechny jsme se smály
padaly jsme na sebe když řidič prudce brzdil
jely jsme daleko
pryč od suti
pryč od pána s velkýma ušima
no a teď
až mi zavoláš a já ochutnám svý víno
a ty svoje
promítnu ti výhled na tu odpudivou panelovou věž
na dělníky jejichž helmám se chichotá jakákoli myšlenka
bubnují
zajímají mě
co cítí? kam se vracejí? mají ženy a děti?
bojí se v temných chodbách opuštěné věže?
dýchají prázdné byty po těch předchozích?
i kočky to zajímá
výhled z našich oken je za ta léta nikdy nezklamal
ale pro mě svět není za okny
je někde uvnitř a pořád se rozpíná a na všechno za oknem
se dennodenně ptá
těším se až mi zavoláš
pořád nám patří hospoda u Ztraceného ráje
Záletná Sova
Stromovka
a všichni které milujeme a které v tom bludišti nemůžeme najít
připíjím na zdraví
svět je v nás
a ten okolní na nás počká
Jano
naivně tomu věřím
01.04.2020 - 11:33
Zbývá hranatý výhled z okna : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : válka - muži - luční kvítí
Předchozí dílo autora : Krátký sen o cestě k horám
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
kmotrov řekl o Yana :Ve své tvorbě se umí se obrátit naruby (tak, že to co je uvnitř, je vidět zvenčí) až to vyrazí dech. Je věčnou dívkou a věčnou mámou, byla taková vždy a na vždy taková zůstane.
