Toť má procházka pražskou Dubčí.

tato básnička je o tom že můžeme lásku ztratit ale zas jí můžeme najít

není to přímo o konkrétní situaci nebo člověku...díky bohu...prostě konečně vyloženě jen tak...

..teprve až se smíříme se všemi variantami problému a připustíme si i nejhorší fáze, pak se stává, že něco zabrání zkáze..

Iný pohľad na písanie básní.

aneb kdopak by se sebe bál, 2004

Člověku se žene hlavou spousta myšlenek o tom, jaké by to bylo, kdyby se lidé méně honily za pozemskými statky, nalezli si více času pro sebe i pro druhé, nebáli se být na sebe hodní a vůbec dávali najevo krásné city a myšlenky. A svět by se změnil v Ráj! Tak zapomeňte na svůj spěch, udělejte si čas jeden pro druhého, přestaňte všechno přepočítávat jen na peníze, mějte se chvilku rádi jen tak a neptejte se, co za to!

Milé kolegyně. Vy, které máte svoji domácnost, tohle jsem měl pro vás nachystané naživo, leč daly jste mi košem, musíte se spokojit s písmenky na monitoru.

https://www.youtube.com/watch?v=p-XrGJU2Ds0

nebo tak něco...

.........................

1. 12. 2010

......................

Nejsem njak depresivní člověk stěžuje si nerada, ale psaní básní s touhle tématikou mi jde :)