Pro osobu, která ví, že je ji to věnováno.

taková blbůstka... když vás v práci prostě všichni se***

...a také bez anotace.

Taková, něčím jiná báseň, napsána do malého bločku při sledování filmu, respektive reklam. Ale to jí na upřímnosti neubírá. Teda, snad ne.

momentka, co mně vmžiku napadla...

HAIKU

Hmm, možná mě vypískáte, dlouho jsem nic nenapsala a není vlastně jisté, jestli se k psaní ještě vrátím. Nevím jaké to je, ale asi to něco vypovídá :-), jinak už to neumím..

Anotace není.

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

jaro jakoby už klepalo na srdce?

Když je to silnější a nevíte co vlastně... Touha, pokušení, únik... Slovu láska se vyhýbám.

noční jakési rozvažování...snad každému, kdo toto nezná, pomůže to tuto věc pochopit

otázka „a k čemu mi to je?“ se poslední dobou stala otázkou zásadní

částečné věnování Bambulce..protože ta asi tuší o čem mluvím;)