Mraky slov jsou někdy zbytečná

Čistý daktyl.

Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

Prosím pusťte si k tomu WOLF SONG - severskou uspávanku https://youtu.be/KTmatjyd4KM https://youtu.be/BzdH7sM-xGA

***

o tom jak to dopadá když se problémy hromadí a hromadí a ještě se k tomu přidá duševní porucha..

Když řežou dlažbu flexou a vy zrovna chcete psát. Nebo spíš jít rovnou domů.

Stačí se zamyslet nad svým životem a nápady přichází samy...když se nad tím tak zamyslím....je to smutné

text písně

paprsky

..víčka padají, těžknou, oči pálí a my - my je asi moc používali..

...

uložit

zůstavá

"Tanika", ako ma dnes upozornila L. ;)